Je uklizená domácnost cestou ke zdravé mysli?

Světově proslulá úklidová guru Marie Kondo tvrdí, že uklizená domácnost je cestou ke zdravé mysli. Já, máma s malým dítkem, myslím, že cestou ke zdravé mysli je naopak schopnost ignorovat věčný chaos panující v domě.

Titulek jsem si s dovolením vypůjčila od novinářů z BBC. Do té doby, než jsem shlédla nadpis, netušila jsem, kdo Marie Kondo je. Jedná se o japonskou guru, autorku několika bestsellerů, specializovanou na úklid a organizaci domácnosti. Dočtete se o ní na CNN či již zmíněném BBC nebo v deníku The Guardian. Její slavná KonMari metoda ve zkratce říká, že pokud uklidíte domácnost, očistíte také svou duši a dáte tím do pořádku minulost. K této teorii jsem značně skeptická. A moc by mne zajímalo, zda má paní Kondo děti. Googlím více informací. Na Wikipedii stojí, že má děti dvě! Hmmm. Říkám si, jakou výchovnou metodu či kouzelnou formuli tedy používá?

Mám jedno dítě, druhé na cestě, zlatého retrívra a muže. Často to u nás doma vypadá jako po výbuchu atomové pumy. Co teprve domácnosti, kde mají robátka tři, zajímalo by mě?

Každý den u nás doma vypadá v podstatě stejně. Poté, co se ráno vzbudíme nebo lépe řečeno jsme vzbuzeni, přebalíme plínky, připravíme mléko, vypustíme raubíře, vrátíme do postele přečíst ranní zprávy a vypít čaj. Někdy si dopřejeme půl hodiny, někdy hodinu. Vše závisí na tom, kdy se lupínek probudí.

V průběhu ranního lenošení zaslechneme tu a tam ránu, kutálení míče, troubení auta, popřípadě hrkot motorky. Pokud nenastane pláč, nechává nás to chladnými. Muž tyto chvíle dokonce využil k rozvoji sluchových receptorů. Zaslechnu neznámý zvuk. Něco se kutálí po podlaze. Václav se zeptá: „Víš, co to je? Odpovím: „Netuším.“ „Ozdoby z vánočního stromku, přece,“ stroze vyjasní situaci. Vstanu, bosky dojdu do obýváku a opravdu. Vojta očesal stromeček a místo míče používá vánoční ozdoby. Asi poprvé v životě jsem vděčná za čínský plastový šmejd. Poctivé české skleněné ozdoby by už dávno nebyly a raději nedomýšlím, jak by se malé dítě mohlo pořezat.

Dnešní ráno se však mírně lišilo od těch ostatních. Rozdíl byl v intenzitě nepořádku. Přirozeně se stupňuje spolu s narůstajícím věkem chlapce. Do postele nám jako dáreček přinesl kromě oblíbených říkadel také paličku na maso. Po ložnici rozhodil naběračku na polévku a sítko. Do pokoje dále přiletělo letadlo Czech Airlines, ohlašující blížící se let bez turbulencí. Z mé skříně vyhodil obsah šuplíků. Ten však na náš pokyn vrátil zpět.  Až na pár drobností, které zůstaly na zemi. Obsah našeho intimního šuplíku, již jednou přestěhovaného do bezpečí, také letěl ven. Jeden čas vítal návštěvy s dárečky z této zásuvky. Nejdříve se červenaly mé kamarádky či teta na hlídání, poté co jsem pravý stav věci zjistila, jsem rudla jako rak pro změnu já.

V první koupelně vymotal celý toaletní papír a nakapal vodu ze sprchy. V druhé koupelně naházel do vany hračky, šampony, mýdla a oblečení z koše na prádlo. Na závěr zapnul prázdnou pračku.

V dětském pokojíku vybalil krabice schované pod postýlkou ukrývající méně používané hračky. Rozsypal Duplo, vlakovou autodráhu, plyšáky, vyházel peřinku a polštářek z postýlky a rozházel plínky.

Poté, co jsem vstoupila do kuchyně spojené s obývákem, jsem spatřila na zemi auto, poklice od hrnců, mísy, prkénka, utěrky a plácačku na mouchy. Mimochodem, velmi oblíbená hračka. Taková plácačka na mouchy se báječně žužlá a výborně chutná. V obývací části se na zemi válely dětské knihy, sem tam nějaká vytržená stránka. Deka z pohovky včetně polštáře odpočívaly na koberci, stejně tak jako motorka, plyšový medvídek, další kniha plná říkadel, krabice Dupla s dinosaury, obsah mimo ni, hadrová plína, botička a míč. Ještě bych měla podotknout, že naprostá většina šuplat a skříní včetně mrazáku jsou zajištěné dětskými pojistkami. Vojtěch je v podstatě kouzelník, že z těch pár šuplat, kam má přístup, vykouzlil takový čurbes. A jsem docela ráda, že je zima a nemůže na zahrádku. Nevím, co by na těch našich dvaceti metrech čtverečních dokázal vyčarovat.

Zavolám synka, který na potřetí zareaguje. Uklidí kuchyňské nádobí. Na zbytek nemám sílu ani já ani on. Není divu, mě unavil jen pohled na ten nepořádek a což teprve Vojta, který jej celý nadělal. Nasnídáme se a vyrážíme ven. Paní Kondo říká, že uklizený byt je cestou ke zdravé mysli. Já jsem toho názoru, že mé mysli nejlépe pomůže pobyt na čerstvém vzduchu a endorfiny.

Venku jsme dlouho. Krmení kačen a neustálé monitorování dítěte či psa není záležitost jednoduchá. Že monitorování nejde dle mých plánů zjistím ve chvíli, kdy vidím ve zpomaleném záběru synka padat i s motorkou do potoka. Z dáli slyším šokovaný výkřik. To jsem přeci já, napadne mě. Pak už jen sprintuji k potoku. Bolt by neměl šanci. Dítko je v pořádku, jen pořádně zmáčené. A utrpělo hlavně jeho pánské ego, vytahující se před kámošem. Okamžitě ho svlékám, balím do svých a kamarádčiných suchých věci. Na zpáteční cestě vyhopsám jako laňka s kočárem kopce nejstaršího pražského lesoparku. To, že do potoka vlétnul i pes, který teď vypadá jako černý labrador, už neřeším. U vchodových dveřím stojím úplně schvácená.

Doma se Vojta spokojeně napápne, sní dvojitou porci buchtiček se šodó a jde na kutě. Zapnu chůvičku, zavřu dveře, vysprchuji psa a zcela vyřízená padám do křesla. Ani jsem nevylila nočník. Dívám se kolem sebe na to boží dopuštění a váhám: Uklidit a pachtit se ihned či nechat být na potom? Na potom! Někdy prostě našemu duševnímu stavu prospěje trocha nepořádku a nohy nahoře. Ať si říká paní Kondo co chce!

Zdroje:

Drury Paula. Marie Kondo - does tidiness really equal a clean mind? In: BBC, [online]. January 19, 2019. Dostupný z: https://www.bbc.com/news/world-46875137