To bylo obdivu prokazovanému Putinově vládě tvrdé ruky. Dobře mu to šlo, dokud byla cena ropy vysoko. Netrvalo dlouho a chvěje se jako osika za bezvětří. To je umění nosit hlavu nahoru, když ropa teče proudem a zákazníci jsou nuceni platit vysokou cenu. Jenže ropy je o něco víc, než je potřeba a ostatní ropné země se nedohodly na omezení těžby. Ceny proto začaly padat tak úžasně dolů, že dokonce zlevnil i český benzín.
Pro ty, kteří vidí selektivně, to vypadalo velmi lákavě, silné Rusko jako pevná opora a jistota z východu oproti prohnilému Západu. Typický obr stojící na hliněných nohou. Ruská ekonomika se tvářila odhodlaně, byla však výrazně deformována těžbou přírodních zdrojů. Putin žádné reformy neuskutečňoval. Domácí scénu uklidňoval svými siláckými proslovy o znovuobnovení velkého Ruska. Namísto posilování hospodářské stability se soustředil na okrajování ukrajinských území.
Andrej Illanov, který před svým odchodem do Washingtonu, působil jako Putinův ekonomický poradce prohlásil, že Rusko trpí ekonomickými chybami známými z obdobných režimů – neschopné makroekonomické řízení a politické vměšování. Plíživým způsobem probíhalo zestátňování a slabé firmy byly dotovány. Postupně ochabovala i ochota obyvatel pracovat v soukromém sektoru a mladí začali preferovat práci ve státní správě oproti privátnímu sektoru. Preference zaručených jistot oproti kreativní nejistotě.
Po chaotických Jelcinových letech nástup autoritativního Putinova vládnutí se jevil jako přínos, ve skutečnosti je však politické rozhodování v Rusku naprosto netransparentní. Ruská ekonomika je zdeformovaná a zpolitizovaná. Nefunguje na bázi skutečné hospodářské soutěže, ale prostřednictvím zákulisních nátlaků. Skutečné svobody jsou potlačovány a vlastnická práva nejsou respektována. Což mimo jiné vede k tomu, že velká část peněz mizí v offshorových společnostech a jen malá část je investována v Rusku. Banky nemají jistotu vrácení poskytnutých úvěrů, zvláště pokud půjčily protekčním firmám.
Putin nevěří otevřenému trhu a je přesvědčený, že zákonitosti ekonomického rozvoje pro něj neplatí. V zemi vládne korupce a majetek je soustředěný v rukou Putinových věrných. O pomoc vládu požádali firmy Rosněft a Novatek a zřejmě jim bude vyhověno. Což je typicky ukázka slabé ekonomiky. Rusko se nemůže spoléhat na střední a malé privátní firmy. To by musela být vůle ke skutečným reformám a opuštění stávajícího modelu oddaných věrných šéfujícím velkým státním kolosům. U těch malých je pak problém, že se můžou vymknout kontrole a dokonce chtít i více politických svobod. Putin má zatím raději své oddané věrné, které má pod kontrolou. Otázkou je, zda oni nemají pod kontrolou jeho.
Ruská je bolestně závislá na cenách ropy. Při dlouhodobějším propadu cen se začne otřásat v základech. Obdivovatelé ruského zázraku by teď mohli přispěchat na pomoc a uspořádat menší sbírku Putinovi na pomoc. Třeba ty peníze, co ušetří na benzínu. Soudruzi takhle to vypadá, když sázíte na koně, který si myslí, že může běžet bez pravidel platících pro všechny ostatní. Paktovat se s tím, kdo je přesvědčený, že zákony pro něj neplatí a morálka nemá v byznysu co dělat opravdu není dobrý nápad.
