V souvislosti s Istanbulskou úmluvou vznikly obavy ohledně zákazu našich Velikonoc. To je přece jasné, protože nejsou genderově vyvážené a takové chování už dále nebude tolerováno.
Podle obecně rozšířených představ nám naše jedinečné Velikonoce západní svět závidí a feministky využijí všechny možnosti, aby je nám s definitivní platností zatrhly.
Daleko víc by mě zajímalo, kolik z těch, kdo se obávají o osud našich Velikonoc vůbec tuší, proč se vlastně tyto svátky slaví. Křesťané mají jasno, jelikož o Velikonocích si připomínají Vzkříšení Ježíše Krista. A ostatní? Podle letmého pohledu na internet jsou Velikonoce nejčastěji interpretovány jako svátky jata, lidová tradice se zajíčky a malovanými vajíčky, kluci s pomlázkami, pokřikující opilí koledníci. Která z těchto podob Velikonoc bude zakázána?
Nemám nic proti koledníkům s pomlázkami, zvláště pokud jsou přiměřeně střízliví. Pokud některou dámu potěší jejich návštěva, je to její volba, ale proč jsou označovány ženy, které je do domu nepustí, za vypjaté feministky? Vášniví zastánci lidových tradic vidí v Istanbulské úmluvě ohrožení našich bohulibých tradic. Jejich obava vychází právě z jejich vidění světa. Ženy jsou ženy, a proto jsou povinny strpět pomlázku a basta. Ta, která neotevře dveře, je feministická nána.
Velikonoce jsme si zredukovali na pomlázku už před delší dobou, a oficiálně jsme se k tomu přihlásili zákazem o prodeje o vybraných svátcích. Z jakéhosi zvláštního důvodu není zákaz prodeje o velikonoční neděli, kdy křesťané slaví Vzkříšení, ale v pondělí, tedy den podstatně méně významný z pohledu slavení křesťanských Velikonoc. Což tedy v Česku málokoho zajímá, jelikož na pomlázku se přece chodí v pondělí.
Na rovinu řečeno, mezi námi odpůrci politické korektnosti, strach ze zákazu Velikonoc, je strachem ze zákazu mlácení holek zdůvodněného jedinečností naší tradice. Pokud by nám šlo o doopravdické Velikonoce, mohli bychom pohnout zadkem, abychom vůbec zjistili, proč se začali slavit. Křesťanské hodnoty jsou dobré, když se s nimi oháníme proti neblahým vlivům jiných kultur, zvláště tedy muslimské. Jinak ale spojení Velikonoc a křesťanství nikoho moc nevzrušuje.
Velikonoce nám Istanbulská úmluva nezakáže, a to ani tehdy, pokud je chápeme jako slavení Vzkříšení, ani jako lidové tradice, které dodržuje ten, koho baví a nediktuje jejich podobu těm, kdo je nepreferují. Pokud by se ovšem naplnily černé scénáře těch, kteří tak rádi předpovídají Evropě budoucí muslimskou nadvládu, pak by hrozilo i to, že Velikonoce by mohly být opravdu zakázány. Mlácení ženských ovšem ne
