Lenka Procházková vyrazila do dalšího kola boje proti církevním restitucím a podala trestní oznámení na paní Goryczkovou, ředitelku Národního památkového ústavu, s odůvodněním, že paní ředitelka hodlá posoudit výzvu žďárské farnosti k vydání poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. K paní Procházkové se připojil dokumentarista Václav Dvořák a zde na blogu také Olga Havlová z Úsvitu.
Co tak závažného paní ředitelka provedla? Maličkost, jen to, co je mimo jiné součástí její práce. Přezkoumala podanou žádost a nyní rozhoduje o její oprávněnosti a v kladném případě o vydání kostela. Paní ředitelka jen vyřizuje svoji pracovní agendu. Podané trestní oznámení mně přesně připomíná období totality. Tehdy také měli někteří lidé problém jen proto, že poctivě dělali to, co bylo v popisu jejich práce.
Církev si dovolila požádat o vrácení kostela, velká opovážlivost. Samozřejmě, protože tentokrát nepožádala o ruinu, ale o národní kulturní památku zapsanou na seznamu UNESCO. Co bude církev s kostelem podnikat? Představte si, že ho chtěla využívat též k duchovním účelům. Místní farář zamýšlí kostel více otevřít veřejnosti a nabízet též duchovní programy. Prohlídky pro veřejnost pochopitelně zůstanou zachovány. Oznamovatelé argumentují, že kostel nesloužil náboženským účelům. Proč se v minulosti asi stavěly kostely? Jako koncertní nebo výstavní síně? Namísto úlevy, že kostel se vrací tomu, komu patří, vlna hysterie. Je dobře znám osud kostela sv. Michaela v Praze na Starém Městě. Stát ho prodal soukromému subjektu, který zde provedl necitlivé stavební zásahy a provozoval aktivity, ze kterých brní hlava řadě lidí.
Existuje poptávka po místech s pozitivní energií, po prostorech, které mají duchovní rozměr a kde je možné v klidu meditovat. A co takhle kostely, docela dobrý nápad na chvíli se zde zastavit ke zklidnění. Lidé se sem přicházejí modlit, občas i ti, co jinak aktivními věřícími nejsou. Garance duchovních programů v kostele je tím prostředkem, který bude toto místo naplňovat spirituálním dimenzí. Kostel se tak nevyprázdní a nestane se z něj pouhé muzeum nebo koncertní sál.
Podávání trestních oznámení se v Česku stalo oblíbeným koníčkem, protože je to zadarmo, tak proč si to neužít. Tuto legraci nakonec zaplatí daňový poplatník v nákladech na policii, protože ta se musí zabývat každým trestním oznámením. Tímhle se ovšem oznamovatelé netrápí, je zajímá jejich chvilka mediálního zájmu. Boj proti církvím obvykle spočívá v nějakém osobním traumatu. Pavel Dostál otevřeně přiznával, že církev nesnáší od doby, kdy ho katecheta bil rákoskou. Co kdyby se svěřila Lenka Procházková, případně i další aktivisté. Třeba by se jim ulevilo a policie by nebyla zatěžována absurditami.
foto perex: idnes
