Nobelův výbor při udělování ceny míru zase jednou neodolal pokušení přiložit polínko k aktuálnímu mezinárodnímu dění. Servilně a hloupě. Bohužel tím snižuje prestiž ceny a zbavuje se možnosti být tím, kdo je respektován jako spravedlivý arbitr.
Činnost Organizace pro zákaz chemických zbraní je nepochybně záslužná. Fajn, ale experti likvidující chemický arzenál především konají svoji práci. Není to první úlet vedle, v minulosti byly i horší. Ale kdyby si výbor ráčil stanovit pravidla, kterých by se pokud možno držel, udělal by podstatně lépe.
První: dobře dělat svoji práci, je solidní vizitkou dospělého člověka. Po světě evidentně běhá takových lidí milióny, obvykle se o nich tolik neví. Jste skvělí, a děkujeme vám. Ti, kteří jsou při tom vidět, nemají větší zásluhy.
Druhé: Obdiv a ocenění si zaslouží ti, kdo dělají víc, než se od nich žádá. Riskují, nasazují zdraví a život. Jde jim o hodnoty, ukázat na problém, který obvykle trápí jejich okolí, jejich zemi. Ti, kdo obětavě pomáhají, nejdou za úspěchem, ale prioritou je pro ně zlepšení aktuálního stavu.
Udělením ceny studentce Malalaj Júsufzaiové by výbor ukázal daleko víc. Vzdělání žen v Pakistánu je ohroženo. Evropa může rozhodně říct, že toto je pro ni důležitá priorita. Žádní vousatí fanatici nemají právo nařizovat ženám, jaká je jejich úloha ve společnosti. K našim hodnotám patří zásadně rovné šance pro obě pohlaví, a to platí pro celosvětovou civilizaci. Máš touhu se vzdělávat, uděláme pro to, co je možné, ať jsi kluk nebo holka.
Místo toho si pánové vybrali Sýrii. Asi si oddechli, že to zatím tak nějak dopadlo. No momentálně. Na jedné straně nevyzpytatelní rebelové, na druhé Asad, který se je snaží zadupat všemi prostředky. A také je otázkou, kolik z toho arzenálu se skutečně podaří zlikvidovat.
