Tabletu se děti nenajedí

Vybavit každého prvňáčka tabletem je dalším ze série nápadů, jak zlepšit školní vzdělávání snadno a rychle. Dám dítěti do ruky tablet, podívá se na něj a všechno tam najde. Dávejte pozor, právě nastupuje generace tabletových dětí, které všechno zvládá lépe a radostněji. A nestálo to skoro žádnou námahu, jen určitou položku ve státním rozpočtu, ale to je přece investice do vzdělávání. Bohužel, žádná, byť sebemodernější učební pomůcka, není samospasitelná. Pokud nejsou žáci vzdělávání v celém kontextu, aby rozuměli podstatě a chápali souvislosti, naučí se jen hrát s další hračkou.

Obratně zacházet s nejnovější elektronikou a pohybovat se ve virtuálním světě a na sociálních sítích určitě zvyšuje sebevědomí, a samo o sobě vůbec není špatné. Pokud ovšem nezmizí chápání a rozumění reálnému světu a znalosti fungování společnosti. Umění odlišit virtuální realitu a skutečný život. V zásadě není ani špatná myšlenka podpořit děti ze sociálně slabších rodin, aby měly přístup k vybavení, které jim rodiče nekoupí. Jakékoliv plošné vybavení všech žáků tabletem je jen další pastelkovné. Navíc slepá sázka na tablety vede k polarizaci. Na jedné straně jsou ti, kdo si myslí, že bez posledního modelu jejich dítě ztratí možnost obstát v dalším životě a proti nim ti, kteří v těchto pomůckách vidí málem dílo ďáblovo a snaží se děti od nich ochránit, co to jen jde.

Jen ať si dítě hledá informace v elektronické podobě, ale ať vysvětlí, co vlastně nalezlo, a jaké jsou vzájemné souvislosti mezi jednotlivými údaji. Sebelepší školní vybavení musí být vždy jen pomůckou, nikoliv modlou. Nejdůležitější vždy budou učitelé a jejich schopnost dobře učit. Nejedná se jen o tablety, ale i o další technokratické nápady. Vymýšlí se, jak nejlépe sladit nabídkou učebních oborů, aby odpovídaly potřebě pracovního trhu. Silně to připomíná socialistické plánování. A k tomu nápady na jednotné povinné přijímací zkoušky na střední školy a tudíž, jak nahnat více dětí na učiliště, nebo na povinnou maturitu z matematiky. Otázky by měly být položeny jinak. Proč je nedostatek vyučených v některých oborech a na druhé straně je největší nezaměstnanost mezi absolventy učilišť? Proč se děti bojí matematiky?

V nápadech, co podnikat ke zlepšení vzdělávání, především chybí vize takového způsobu vzdělávání, které by posilovalo schopnost samostatně myslet, orientovat se v proměňující se společnosti a schopnost reagovat na nové situace. Úzké specializace jsou až na posledním místě. Mnoho vysokoškolských vzdělaných lidí je po kratším zácviku schopno solidně zvládat různé řemeslné profese, minimálně na úrovni srovnatelné s mnoha řemeslníky vyučenými v oboru. A vedle toho jsou ty hrůzostrašné historky, co za příšernosti dokázali spáchat ti, kdo měli na dané řemeslo papír z učňáku.

Vzdělávání neznamená ani biflovat se bez přemýšlení z klasických učebnic ani hbitě ovládat elektronické pomůcky. Především znamená rozvoj každého dítěte, aby nejen získalo určité kvantum informací, ale jednoduše řečeno, umělo si poradit. To se musí učit s tabletem i bez něj. Namísto, aby se věnovalo více pozornosti rozvoji schopností dětí vykazujících průměrné a podprůměrné výsledky, vymýšlí se opatření, jak je vyřadit z přístupu k vyššímu vzdělání. To je postup popírající základní principy vzdělávání. To tady budeme mít stále řady nezaměstnaných absolventů učilišť a zoufalé rodiče snažící se za každou cenu uplacírovat dítě na nějaké střední škole.

Nahrazení učebnic tabletem odlehčí školní aktovce, ale nevyřeší vůbec nic, pokud se o školním vzdělávání nezačne přemýšlet v otázkách, na které je nutné prioritně odpovídat. Jak správně vzdělávat, aby absolventi nekončili na úřadech práce.