Sladké opovržení olympiádou

Olympiáda je směsí peněz a politiky, přičemž její původní ideje se téměř ztratily. Spousta zbytečných výdajů a dopingových skandálů ničí původní ušlechtilé myšlenky. Vyhlásíme její bojkot a hned se budeme cítit lépe.

Na olympiádu je možné nahlížet jako na cirkus, který je formálně prezentován jako sportovní akce, dokonce se tam i sportuje, ale zákulisí je natolik prohnilé, že nejlepší od něj dát ruce pryč a vyhlásit její bojkot. S aktivním sportem stejně nemá nic společného, maximálně může přimět fanoušky, aby ještě více času proseděli před televizí. Dopují stejně všichni, jen některým na to dosud nepřišli.

Můžu zvolit i druhý přístup a jednoduše se tím bavit. Mám ráda sport, a přesto sportovní přenosy sleduji jen výjimečně. Raději volím aktivní formy pohybu. Když si všimnu mimořádně zajímavé sportovní události, třeba se i na chvíli u televize zastavím. Kromě toho existuje též internet, kde se můžu podívat na to, co mě zajímá, kdy chci a kolikrát chci.

Mám ráda olympiádu pro lidské příběhy. Jen tak pro potěšení si přečíst o tom, co se komu podařilo, jak se vypořádal s nepříznivými podmínkami, kdy byl na dně a vyhrabal se nahoru. Přehlížený outsider dosáhl mimořádného úspěchy. Pravda, jsou mezi tím i smutné příběhy, obrovská smůla, ošklivé zranění. Fandění k životu patří a není nutné si ho nechat otrávit.

Olympiáda nemůže za korupci spojenou s výstavbou olympijských zařízení. Její míra především souvisí s poměry daného státu a jeho schopností ji alespoň nějak zvládnout. Je ke zvážení, zda stávající model střídání míst, je optimální. Ekonomicky by rozhodně bylo výhodnější mít stálá sportoviště, kde by se olympiáda konala pravidelně. Jen ten boj o to, které to bude, by byl víc než dramatický. I když seriózní vyjádření v tomto směru už padla.

Myšlenka amatérského sportování je nostalgií z dávných dob. Ovšem ne pro všechny sportovce je jejich disciplína zdrojem doživotního zajištění. Naopak, někteří z nich skončili dost neslavně, jelikož nezvládli přechod z režimu naprogramované dřiny a zajištění do normálního světa. Útěchou může být, že olympiáda není zase tím největším byznysem. Jedním z nejlepších přehledů o výnosnosti sportování je paradoxně kritérium neúčasti pod některými záminkami. V jiných soutěžích se dá vydělat víc, tak proč se vysilovat trmácením do Ria.

Boj proti dopingu také nepovažuji za předem ztracený projekt. Někdy je až zábavné pozorovat, jak se původně povolená látka změnila v nepovolenou a všechny tanečky kolem toho, zda ten lék obsahoval nějakou složku, anebo ne. Na antidopingovém tažení je mně sympatická idea férového soupeření. Ta drží smysl sportu na této úrovni. Jinak můžeme vyhlásit soutěž chemických laboratoří a nepotřebujeme k tomu ty lidi.

Olympiády byly politicky zneužívány a nevyhnou se tomu ani do budoucna. Pohrdání olympiádou a vyhlašování bojkotů je vítězstvím rezignace na pozitivní prvky, které se při troše dobré vůle v tom kolotoči dají najít. Je to sympatický druh zábavy a na každém záleží, co si z něho vybere.