Panika předsedy Senátu

Jaroslav Kubera opět vytáhl svá oblíbená témata. Při projevu v Terezíně varoval před plíživou totalitou, která je zahalena do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.

Jaroslav Kubera má vzácný cit říkat v nesprávný čas nesprávné věci. Vysvětlovat na místě, kde bylo zavražděno několik tisíc obětí, že ekologie je jistá soft verze nacistické ideologie, je jednak urážlivé, jednak hloupé. Česko se zabetonovanou půdou, mizejícími spodními vodami a lesy, kde, co neuschlo, sežral kůrovec, nejspíš podle Kubery nemá žádný problém se životním prostředím. Předseda senátu možná rovněž netuší, že věta „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví,“ není obsažena v žádné neomarxistické příručce, ale v třetím článku Listiny základních práv.

O politickou korektnost se zrovna Kubera bát nemusí, kde jinde než u nás by většího povšimnutí prošel jeho výrok: „Drží, mají to rády. Vždycky začnu tím, že je jemně pohladím a zeptám se, jestli nejsou jako ty blbé Američanky. A nejsou! Akorát jsem už u sedmnáctek a bojím se, aby to nešlo dál. Pětadvacítkám říkám: Jste krásná, ale škoda, že jste pro mě stará.“ Všichni ví, že se jedná o jeho fantazie, a dobře se tím baví. Sám Kubera to pak umravní s tím, jak má úžasné manželství a jak miluje svou ženu. Jen se trochu bojí, že by mohl někdo peskovat za jeho chvástání, a proto brojí proti rovnosti pohlaví.

Kubera není ani nacionalista a ani šovinista. Je to strejda z Teplic, který tak podomácku plácá, jak byl celá léta zvyklý. Nikdo ho nebere moc vážně, protože #dyckyKubera. Zapomněl však, že byl jako konzervativní politik zvolen předsedou Senátu. V této pozici se od něj očekává poněkud víc. A to především rozlišování mezi tím, kdy je ohroženo fungování demokratických institucí a mezi často provokativními názory extrémistů. Jako konzervativní politik by měl vědět, že právo na svobodu slova mají nejen ti, kdo rádi poplácají holku po zadku, ale také ti, kdo řeší Mee Too.

Od konzervativního politika především očekávám posilování důvěry v instituce a ne nářek nad omezování svobody. Neměl by se hroutit z jiných názorů a měl by umět rozlišovat mezi tím, kdy též jiní uplatňují svá práva a legitimně prosazují své názory, a kdy je skutečně narušen chod demokratických institucí. Konzervativní politik by tudíž neměl plakat nad tím, že si nemůže dát čouda všude, kde ho napadne, ale dbát, aby protikuřácký zákon byl přijat za legitimních podmínek legitimně zvoleným Parlamentem v zemi, kde chod demokratických institucí není narušen. Za problematičtější z hlediska omezování svobody považuji, že významný celostátní deník nereferuje o rozsáhlé protivládní demonstraci, a to ani tehdy, když tak činí světové zpravodajské servery. V dnešních Lidových novinách vidím palcový titulek o výstavbě přehrad, což sice trochu pomůže, ale není to zásadní příspěvek k řešení sucha. O demonstracích na první straně ani slovo.