Módní ikona nazývaná politická nekorektnost se představuje jako schopnost říkat pravdu na rovinu, a pojmenovat věci pravými jmény. Pozdvihla prapor práva na svobodu projevu a představuje sama sebe jako jedinou pravdu.
Původní snaha mluvit slušně způsobila ve výsledku naprosté zmatení jazyka. Z chvályhodné ideje, že se nebudeme navzájem ve veřejném prostoru urážet, a proto například nebudeme tělesně postiženému člověku říkat mrzák, ale handicapovaný člověk, se stal nepříjemný diktát jedině správných názorů. Věcná diskuse byla vychýlena ve prospěch jednoho oficiálního názorového proudu. Možná ani ne, ale ti kdo nesouhlasili, často podléhali tomuto dojmu. Třeba se jen nesmířili se svým menšinovým postavením a začali používat zbraně, které přinesla na trh politická korektnost.
„Tohle nesmíme říkat,“ povzdechl si jeden americký známý před pár lety.
„A kdo vám to zakázal?“
Bezradně pokrčil rameny. „Nevím, ale nesmí se to říkat.“
Příliš jsem nechápala. Za bolševika jsme v tom měli jasno. Oficiální terminologie, oficiální názory. Všichni byli soudruzi a soudružky. Jiné názory a v nejlepším případě jistota lopaty. Karty byly rozdané a člověk přesně věděl, co nesmí, kdo mu to zakázal a co se stane, když neposlechne.
Tyhle jistoty chybí. Něco by se nemělo, nemá, nesmí, ale nikdo ani neví, proč, kdo za tím stojí a co ho čeká. A za všechno může politická korektnost. A proto dostane na zadek. Pořádně. Byla potrestána tím, že se z ní stala největší nadávka.
Nastartoval oblíbený efekt ode zdi ke zdi. Druhá strana získala mandát říkat, co slina přinese na jazyk. Největším hrdinstvím se stala schopnost mluvit jako dlaždič. Nikoliv však jako úderný jazyk vedoucí ke hledání pravdy, ale jen jako prostředek pro prosazení vlastní verze reality. Politická korektnost potlačila věcnou debatu a sklízí plody. Zamlžila poctivé hledání pravdy a respektování oponentních názorů.
Výsledek tohoto procesu může sledovat nyní. Jeden z posledních vrcholů předvedla Trumpova poradkyně Kellyanne Conway. Reprezentantka tábora, který se prsí naprostou nekorektností, použila pojem alternativní fakta. Ne madam, pokud chcete mluvit na rovinu, použijte slovo lež. A nestyďte se za to. Prostě ta banda lůzrů si nezaslouží nic jiného, než aby byla krmena lží.
Takto ovšem nepovede debatu žádný bojovník proti politické korektnosti. Pokud chce odpůrce vyřadit z veřejné debaty, jednoduše ho nazveme politicky korektním. Tedy tím, jehož názory nemá smysl poslouchat, protože být politický korektní je horší než znásilnit vlastní babičku. Není zapotřebí argumentovat a logicky dokazovat, v čem se oponent mýlí, prostě to zjednodušíme. Dostane nálepku politicky korektní. Funguje podobně jako lebka se zkříženými hnáty používána pro označení nebezpečných látek.
