Nechme církve hospodařit na svém a za své

Milé církve (spíš tedy církvi katolická – ta je takový hromosvod za všechny) od vás se přece očekává, že budete vždy připraveny přinášet oběti. Ať se uleví těm frustrovaným, naštvaným, ať si mají nespokojenci do čeho kopnout. Církve jsou dobrý terč, pravda zemi do tohoto stavu nedovedly, ale koho to zajímá. Co zkusit revers, ať ukáží, jak jim to hospodaření půjde.

Čím vlastně štvou. Požaduje se od nich ideál, protože církev mluví o Bohu, o lásce a odpuštění. Jednotliví členové těchto ideálů vždy nedosahují. Jsou to lidé a ne andělé. Tak rádi bychom viděli někoho dokonalého, kdo splňuje naše představy o ctnostech. Tato touha je sympatická a církev může těšit toto očekávání. Ne vždy ho úplně naplňuje, a proto dostane ránu. Není taková, jakou jsme si ji vysnili. Schytá to úplně za všechno, co se s ní během dějin spojuje - křížové výpravy, čarodějnice a okrádání chudého lidu. Jen tak mimochodem, odvážní husitští bojovníci katolíky od toho majetku také docela osvobodili.  

Pěkně po pořádku. Současná ekonomická situace nijak nesouvisí s majetkovým vyrovnáním a ani není jeho důsledkem. Proč pořád tolik hysterie. Opakovaně bylo řečeno, jak zanedbatelnou položku v rozpočtu představuje finančním náhrada církvím. V čem by tedy mělo být hůř. Vyjasní se v majetkových poměrech. Nikdo nezchudne a církve nezbohatnou. Žádná újma se ve skutečnosti nestane. Církve budou platit daně, zaměstnávat lidi, rozšíří se prostor pro jejich působení v sociálních službách.

Další oblíbenou výmluvou je, že není zřejmé, o jaký majetek se jedná. Ale no tak. Přesně ten, který je definován v zákoně, žádný jiný. Vydá se podle zákona, ne protože si to v zákulisí někdo domluvil, ne protože fingoval nějakou zakázku.

Nejde vůbec o majetek, jde o to někam nasměrovat frustrace lidí. A co takhle alternativní doporučení. Nakoupit takové ty gumové pružící fackovací panáky. Kdo nesouhlasí s restitucemi, může se vydovádět. A církve nechme hospodařit. Tam, kde jsme nyní, není jejich přičiněním.