Tento volební výsledek je nejhorším od roku 1921, hřímal hlavní komunistický ideolog Josef Skála. S naprostou samozřejmostí se tímto přihlásil ke kontinuitě strany od samého jejího počátku.
Skála vyčítá vedení komunistů přílišnou umírněnost a zdůrazňuje potřebu přitvrdit, jinak se propad ještě prohloubí. Ostře také kritizoval heslo Sázka na poctivou správu. Má pravdu, touhu po poctivosti komunistům nikdo neuvěří. Jenže komunisté jsou v pasti vlastní minulosti. Jejich volební výsledek nezarmoutil nikoho jiného než právě soudruhy. Pěstovali ve svých řadách jedince typu Marty Semelové, která si hrdě stála za svými výroky, že doznání Milady Horákové nebylo vynucené a Sověti nám v roce 1968 poskytli bratrskou pomoc. A jako absolutní chucpe pak dodala, že jí jde o svobodu slova. Dopřála bych ji úplně stejnou, jakou soudruzi umožňovali lidu v době totality. Stačilo hloupě zavtipkovat na adresu všemocné partaje a o dalším osudu dotyčného ubožáka bylo rozhodnuto.
Přes volební debakl komunistů se bohužel nic nezměnilo na oblibě jiných komunistických vábniček. Jen byla v letošních volbách lákavěji nabízena jinými stranami, speciálně tedy SPD, a pak i ANO. Oproti komunistům uměli daleko lépe prezentovat lákavé zítřky. Komunisté si ponechali to, co je na nich nepřijatelné, jako je především láskyplný vztah k vlastní minulosti včetně neschopnosti distancovat se od zločinů padesátých let. Oháněli se pak i tématy jako je státní vlastnictví a odpor vůči církevním restitucím. Na sociální problémy reagovat neumí. Stali se součástí establishmentu, na který útočí noví populisté.
Nosným tématem současných voleb byl strach. Živili ho populisté napříč stranami. Jeho základna však není prioritně v imigrační krizi, ale v nevalných životních podmínkách v některých regionech. Lidé se bojí. Nejvíc ze všeho toho, že se z té mizérie nevyhrabou a že budou živořit za mizernou mzdu a ještě horší důchod. Sami nejsou schopni kvůli omezením daným nízkým vzdělání, zdravotním stavem, nedostatečnými sociálními dovednostmi nebo jen fatální smůlou, tuto perspektivu změnit. Pak jim někdo jasně označí viníka. Krásně se poslouchá, že příčinou nejsou domácí nespravedlnosti, ale zlý cizák, kterého ztělesňuje EU a imigranti. A bude líp. Když se těchto dvou nebezpečí zbavíme.
Strach totiž zatemňuje racionální úvahy a posiluje slepou důvěru. Paní z Kostelce přitaká, že je to tady mizérie, ale kdyby to pan Babiš věděl, on by to tak nenechal. Samozřejmě že to ví, anebo alespoň je jeho odpovědností to vědět, ale nemá žádný důvod něco měnit. Stejně jako slepě důvěřují člověku, který vytuneloval vlastní stranu. To je pravá kvalifikace pro to, aby hájil práva sociálně slabých. Ale on umí tak úderně mluvit. Zdůrazňuje, jak se budeme mít a za oponou je jediný cíl. Posílení vlastní moci osekáním demokratických institucí.
KSČM je užitečná jen k tomu, že ubírá procenta SPD. Sice se mohou domluvit a třeba to i dělají, ale už ta domluva stojí aspoň nějakou námahu. Novodobí autoritáři se zbavili ideologického zacyklení komunistů, ale cíle jsou jinak shodné. Osekat demokracii a posílit vlastní moc. To, co bylo na komunistech nebezpečné, zůstává hrozbou i nyní.
