Kolik chleba sní 1500 uprchlíků?

Politika nepřijímání uprchlíků údajně znamená, že budeme mít dostatek peněz pro Klokánky, invalidy, zvýšení důchodů a zlepšení životní úrovně všech těch, kdo žijí ve špatných podmínkách.

Otázka zní jinak. Proč všechny tyto peníze chybějí? Zatím tady máme pár stovek imigrantů, a problémy jsou, kam se podíváš. Ne, nespasíme svět, když přijmeme 1500 nebo 3000 anebo nějakou jinou kvótu, ani sem nemůžeme nastěhovat celou Afriku. Je však zaručeně jisté, že náklady spojené s uprchlíky nezpůsobily, že chybí peníze pro naše občany.

Máme především myslet na naše občany. Jistě, ale proč se tedy dosud na ně nemyslelo? Za hypotetického předpokladu, že bychom tady neměli ani jednoho uprchlíka, by se totiž pravděpodobně nic zásadního nezměnilo, pokud se nebudou řešit skutečné příčiny problémů. Slavné Klokánky se dostaly do finanční ztráty mimo jiné též kvůli změnám zákonných podmínek pro vyplácení příspěvků a nerovnosti v jejich výši oproti dětským domovům.

Částka potřebná pro přijetí uprchlíků je směšná oproti jiným průšvihům. Obrovské částky unikly jiným způsobem. Solární byznys neprosadili imigranti. Stejně jako nejsou odpovědni za neprovádění penzijní reformy, anebo zrušení poplatků v nemocnicích. Jaký je racionální důvod, aby ti, kdo jsou v nemocnici, dostávali jídlo zdarma, když doma si ho platí?

Čím nás ohrožují nově příchozí? Svoji kulturou? Nemůžou ohrozit, pokud budeme důsledně trvat na tom, že zákony platí pro všechny stejně. Nikdo nás nenutí, abychom se dopouštěli podobných hloupostí, k jakým docházelo v západní Evropě, kde ohledy na kulturní odlišnosti vedly ke ztrátě zdravé soudnosti. Mnohdy přehnané ústupky by si imigranti sami nevydupali, pokud by se jim ti, kdo rozhodovali, zbytečně nepodbízeli na úkor místních obyvatel.

Prý přicházejí pro sociální dávky. A jaké, když není dostatek zabezpečení pro naše občany. A jak se dozvěděli, že v Česku se vyplácejí sociální dávky pro uprchlíky, když tu zatím prakticky žádní nejsou. Ano, nejdou jen k nám, a jinde mohou dostat víc. Kromě těch, kterým jde život, nepochybně část přichází za prací. Odtud i ta vyprávění o silných mladých mužích. Z těch dávek zase tak nezbohatnou. Především chtějí pracovat, aby pomohli zbytku rodiny, co zůstala doma. Není jejich cílem být zavřený v táboře a nemít celý den do čeho píchnout. Řada vězňů dosvědčí, že práce není to nejhorší, co může člověka potkat.

Chybí řada zaměstnanců, a to nejen ve vysoce kvalifikovaných, ale i řemeslných a pomocných profesích. Nechce tyto práce u nás skutečně nikdo dělat, anebo nemáme lidi schopné pracovat v těchto profesích? Pokud imigranti budou změstananí, budou platit daně a část vydělaných peněz tady musí utratit, určitě přinejmenším za jídlo a bydlení.  

Na uprchlické problematice profituje řada populistů. Naštěstí se ozývají i rozumné hlasy chápající nebezpečí spojené s nárůstem extrémistických projevů. S uprchlíky je nezbytné pracovat aktivně. Znát jejich potenciál, tedy kvalifikaci a možnosti získání práce u nás. Ne cpát je do táborů a nechat je tam zavřené, dokud se situace u nich doma neuklidní, aby se mohli zase hezky vrátit do své drahé vlasti. Ti, kdo přišli pracovat, ať pracují anebo se vrátí domů. Ti kdo utíkají kvůli ohrožení života, ať doloží své problémy a podle svých schopností si pokud možno zde též najdou práci.

Jinak hrozí dvě rizika. Vláda se bude vymlouvat, že musí přijímat uprchlíky a holt na nic jiného nezbývá, a na druhé straně budou posilovat extrémisté a stabilita společnosti se nebezpečně rozhoupe.