Josef Hasil se právě dožil 90 let. Hrdina, o kterém bylo napsáno nesrovnatelně méně než o kontroverzních bratrech Mašínových. Mezi zastánci bratří Mašínů a těmi, kdo je odsuzují, panují neustále ostré polemiky. Kladní hrdinové oproti tomu zůstávají ve stínu, protože jsou nudní, není oč se hádat.
Josef Hasil je ve svém projevu neokázalý, ve svých činech byl naopak nebývale odvážný. Přes hranice převáděl od roku 1948 do roku uzavření hranice v roce 1953. Je zosobněním ctností patřících hrdinům, připomeňme si je:
Úcta k lidskému životu, i když se jedná o nepřítele. Nejspíš jednou v přestřelce zastřelil pohraničníka, mladého kluka. Není to jisté, stříleli všichni. I kdyby to byla Hasilova střela, byl to jediný člověk, který po jeho výstřelu padl. Josef Hasil nemohl jednat jinak. Byl ohrožen nejen jeho život, ale i lidí, které převáděl. Hasil mladíka lituje: „Toho mladíka Kočího je mi upřímně líto. To víte, že bych byl mnohem radši, kdyby žil, kdyby k žádnému střetu nedošlo. Často se za něho modlím.“ Projevuje upřímnou lítost nad smrtí člověka. Padlé při přestřelce při útěku za hranice bych Mašínům v žádném případě nevyčítala. Ale ty civilní oběti, to je více než problematické. Za bolševika jsem si jako studentka přivydělávala rozvážením pošty do malých vesniček bez vlastní pošty. Jezdila jsem na kole. Nebyla bych nadšená, kdyby mě někdo přepadl a zastřelil, aby získal peníze na svoji odbojovou činnost. Pravda bylo to o pár let později, než se odehrály akce bratří Mašínů.
Nebývalá odvaha. Po onom střetu měl Josef Hasil šibenici zajištěnou. Popravovalo se za daleko menší prohřešky. Přesto se opakovaně vracel, přinášel materiál ze zahraničí a převáděl další lidi. Všechny ty, kterým v tehdejším Československu hrozil kriminál, případně poprava, dospělé muže, ženy i jejich děti. Na otázku proč to dělal, odpovídá jednoduše: „Poněvadž tam byli lidé, kteří potřebovali pomoc. Převést do svobodného světa.“ Mašínové se odvážně prostříleli, ono jim také nic jiného nezbývalo. Ale po svém útěku nevrátili, a ve výsledku tedy nepomohli nikomu jinému než sobě. Není větší nebezpečí pro dikatátora, než odvážný člověk. A komunisté hojně pronásledovali odvážné hrdiny z druhé světové války.
Skromnost a pokora. Josef Hasil se nikdy nevytahoval, nedožadoval se odměn za svoje zásluhy, necítil roztrpčení, že mu snad Česká republika není dost vděčná. „Nedělal jsem přece nic zvláštního,“ odbývá minulost. Kdyby se nenašli někteří nadšenci pátrajících po jeho dalším osudu, prakticky by se na něj zapomnělo. Nyní se o jeho příběhu natáčí dokumentární film. Doufejme, že se podaří přesvědčivě zaznamenat opravdové hrdinství, kterého není nikdy dost.
Citace z rozhovoru s Josefem Hasilem v sobotní příloze Práva ze dne 6. 10. 2012.
foto perex: idnes
