V boji o nejméně stabilní povolení uskupení překvapivě zvítězila ČSSD. Bitva dvou křídel v přímém přenosu okamžitě po skončení voleb doprovázená smutnými povzdechy o příšerné politické kultuře. Není nic povznášejícího sledovat bratrovražedný boj místo konstruktivních jednání o budoucí podobě vlády, ale přesto můžeme identifikovat i určitá pozitiva.
Zkušená matka dobře ví, že největší průšvih může očekávat, pokud je v dětském pokoji delší dobu podezřelé ticho. Ticho bylo po uzavření opoziční smlouvy. Hlavně, že máme klid na práci. A v tichu ve vzájemné spolupráci k oboustranné spokojenosti se uzavíraly obchody, jejichž následky si užíváme doteď.
Tento cirkus placený z našich daní v nás může vzbuzovat jisté frustrace, vzhledem k tomu, že výplatu normálně dostáváme za odvedenou práci nikoliv za hádky s kolegy. Na druhé straně je evidentní, že na všechny se nedostalo, a proto se navzájem drží pod krkem a bojují o posty, které jsou k dispozici. Neměli bychom k dispozici tolik informací, pokud by zisk ČSSD byl podle původních očekávání. Celé to připomíná hru na škaluta, kterou někdo popletl a sebral víc židlí najednou. Tlak vyvolaný nedostatkem volných židlí vyždímal z jednotlivých charakterů zajímavé esence. Pud sebezáchovy a zbytky rozumu pomalu vítězí a velí uklidnit se. Nové volby by zaručeně více úspěchů nepřinesly.
Setrvalé hádky politiků otravují ovzduší a voliči trestají partaje, které se nedokáží dohodnout. Ale zase na druhé straně půvab toho, že víme, na čem jsme, také není k zahození. Sice by mohli za naše daně dělat pozitivní tvůrčí práci, sestavit vládu a představit programové prohlášení. Na druhé straně může být největším vládním úspěchem, že se příliš do věci neplete. Politika je umění kompromisu, ale ne všechny slouží obecnému blahu. Spory politiků jsou takovou osvětovou činností pro veřejnost.
