Dokonce ani dvě. Toleranci určitého množství alkoholu u cyklistů považuji za velmi rozumné řešení. Určitě lepší, než současných nula promile s dovětkem: všichni víme, že se to zase tak nekontroluje.
Cyklisté umí vzbuzovat negativní emoce. Částečně si za to mohou sami. Zbytečně rychlá jízda v místech, kde se zrovna pohybuje hodně lidí, a vynucování si uvolnění cesty určitě nepřispívá k jejich popularitě. Přistihuji se, že mně někdy také štvou, tedy pokud zrovna nasedím na kole. Obzvlášť mě nadzvedá, když se s posledním modelem horského kola valí po těch hladkých pásech na Náplavce a nutí pěší, aby uskakovali na ty hnusně velké vyčnívající kostky. To jim ještě nikdo neřekl, že právě tyhle kola jsou určena k jízdě v terénu? Anebo nedávno jedna dáma usedlejší postavy v úzkém místě úplně ucpaném chodci pokřikovala: „Pozor, jede kolo.“ Madam, tak z toho kola na chvíli slezu, a nasednu tam, kde zase bude volno.
Na druhé straně, cyklisté určitě nemohou za to, že jezdí po nejdražších cyklostezkách v Evropě a ani za to, že jsou obvykle tak úzké, že se po nich nedá jezdit sportovním stylem. Pohyb cyklistů oživil řadu míst i v dobrém. Když se tak bijeme za zachování různých hospůdek a podporu drobného podnikání, cyklisté jsou v tomto směru rozhodně přínosem. O nealku ty tržby zdaleka nebudou takové. Ostatně vodu si beru s sebou na kolo, tu si nemusím kupovat cestou.
Zákaz alkoholu pro cyklisty je motivován představou, že čím více zákazů stanovíme, tím bude společnost šťastnější. Vysvětlení, že se nic neděje, protože se to stejně nehlídá, je značně pokrytecké. Pokud se alkohol u cyklistů nekontroluje, proč je tedy úplně zakázaný? Stokrát může někdo opakovat, že ho žádný policajt nikdy nezastavil. Nulová tolerance umožňuje policistům kdykoliv zakročit. A jak už to u nás bývá zvykem, zde se otvírá velký prostor, jak zatočit se všemi nedisciplinovanými cyklisty. S korektností postupu policie jsou u nás limitované zkušenosti. Chodec napadený policistou za přecházení na červenou, šikana kvůli tibetským vlajkám. Za chvíli budou všichni přesvědčeni, že jedním z nejhorších problémů současnosti jsou cyklisté po dvou pivech. Letní zpravodajství bude zaplavené zprávami o polapených cyklistech s 0,24 ‰ alkoholu. Ano, takovíto pachatelé už byli v minulosti dopadeni.
Vrávorající cyklista představuje ohrožení provozu. S pocitem, že jsem srazil člověka, který následně utrpěl vážná poranění, nebo dokonce zemřel, se nežije příjemně, i když si budu pořád dokola opakovat, že to nebyla moje vina. Rizikem jsou ovšem i opilí chodci. Nulová tolerance je skutečně hysterií. Po dvou pivech běžný kolař nikoho neohrožuje. Oproti autu se pohybuje výrazně nižší rychlostí, pokud kolo nezvládne, nejčastěji se zrakví sám. Pod auto může vletět i úplně střízlivý cyklista. Je pravda, že alkohol může zpozdit reakce. Právě vzhledem k rychlosti kola je ale i na tu reakci nepatrně víc času.
A že alkohol neladí se sportem, kterým by měla být cyklistika? Nepřeháněla bych. Kdo na kole doopravdy sportuje, obvykle se nevyskytuje ani na cyklostezkách a ani nevysedá v hospůdkách. Jede svoje tempo a piva moc neřeší. Většina cyklistů jsou výletníci pro radost a ti tvoří onu klientelu podporující zachování těch sympatických zařízení lemujících cyklostezky.
Pokud je to možné, měl by být kladen větší důraz na odpovědnost než na buzeraci. Ať je přísně odpovědný opilý cyklista, který způsobí nehodu, a nejsou šikanováni běžní jezdci pro radost.
