Jára Cimrman vítězem voleb s povinnou účastí voličů

Cimrman málem vyhrál anketu o největšího Čecha, kdyby ho ČT během hlasování nevyloučila z účasti. Volby v Česku vyhrát nemůže, což ale neznamená, že by v tomto duchu mohly dopadnout, pokud by byla zavedena povinná volební účast.

Naprosto souhlasím s myšlenkou, že občané mají práva i povinnosti a jednoznačně nesouhlasím s těmi, kteří si věčnou stěžují na vládu, poslance a politické partaje, aniž by sami kdy zvedli zadek a obtěžovali se navštívit volební místnost. Argument, že není z čeho vybírat, je alibistickou výmluvou. Je pravda, že mezi zeměmi s povinnou volební účastí, můžeme nalézt i některé vyspělé demokratické země. Tato povinnost však obvykle vychází z historického vývoje v dané zemi a dosud nebyl shledán závažný důvod pro její zrušení, jelikož holt si tak nějak už všichni zvykli. Země jí vnímají jako svoji tradici, a často se ani příliš nenamáhají s důsledným vymáháním této povinnosti. Důvody pro povinnou účast bývaly historicky spojeny se zavedením všeobecného volebního práva a například v Belgii byla stanovena povinná volební účast jako ochrana chudých, aby je bohatí neodrazovali od účasti ve volbách.

Zavádět povinnou volební účast aniž by reálně hrozil postih za nesplnění povinnosti, je agenda zvaná pro srandu králíkům, a dokonale ji nahradí náležitý apel ze strany volebních kandidátů. Nic nevyřeší ani hrozba vymáhání sankcí za neúčast ve volbách. Představa, že zaplatíte pokutu za volební absenci, rozhodně není správným motivačním nástrojem. Dokonce ani za bolševika, tedy konkrétně od roku 1954, nebyla u nás povinná volební účast. Ovšem následky případné neúčasti byly znát natolik citelně, že všichni zapomněli na to, že účast je dobrovolná. I moje babička žila v přesvědčení, že volební účast je povinná, a jako výraz protestu alespoň vždy hodila do obálky prázdný lístek, což způsobilo, že moje rodná vesnice nikdy neměla 100 % volební účast. Když místní rozhlas hlásil obvyklých 99 %, zajásala jsem, že to alespoň korektně spočítali. Rodiče mě vzápětí okřikovali, ať jsem potichu, abychom neměli průšvih.

Z ekonomického pohledu by povinná účast byla drahá legrace, protože náklady na vymáhání sankcí by rozhodně několikrát převýšily výnos ze zaplacených pokut. Nehledě na to, že by pochopitelně musely existovat důvody, kdy je občan omluven, jako je např. nemoc, anebo některé další vážné důvody. Umím si představit vynalézavé Čechy a prudkou epidemii dvoudenní záhadné virové choroby, případně přetahování se s úřady o oprávněnost jiného závažného důvodu, který by pak naše soudy několik let přezkoumávaly. V zemích s povinnou volební účastí to proto často končí u rozesílání upomínek. Kdo by se s tím dál handrkoval.  

Ve volbách s povinnou účastí by určitě výrazný úspěch zaznamenala strana bílého lístku, jelikož volič má stejně právo neodevzdat hlas žádné straně. Další zajímavý volební zisk by mohla sklidit též nějaká zvlášť vydařená recesistická strana.

Skutečnost, že voliči kašlou na volby, indikuje buď hodně otrávenou náladu, znamenající, že jim je všechno jedno, anebo naopak solidní spokojenost s vývojem společnosti, kdy občané dospěli k závěru, že nikdo z kandidujících nemůže nic zásadního zkazit, tak proč si víkend kazit volbami. Myslím si, že je výrazem občanské odpovědnosti chodit k volbám, minimálně pro mě osobně to znamená větší mandát být k politikům více kritický. Na druhé straně, mnozí spoluobčané jsou schopni se aktivizovat, když seznají, že na obzoru je cítit velký průšvih. Klidně motivujme k větší volební účasti, ale určitě ne formou povinnosti a hrozbou placení pokut.