Českem obchází strašidlo nového občanského zákoníku

Dramatická varování před zhoubnými účinky nového občanského zákoníku nejsou seriózním postojem odborníka, ale exhibicionismem těch, kdo se snaží strhnout pozornost především na vlastní osobu. Nebojte se, s tímto kodexem svrab a neštovice nepřicházejí, na to máme jiné experty.

Lidsky je pochopitelná obava z nového a neznámého. Zákoník obsahuje pojmy budící nedůvěru svojí exotičností nebo zdánlivým archaismem. Zdaleka ne každý touží poznávat nové, lidé milují staré dobré pořádky. Ale ony nejsou ani staré ani dobré. Aktuálně platný občanský zákoník není kdovíjakým dílem, spíše naopak. Bolševikem vykuchaný do podoby katalogu služeb a postupně doplňovaný potřebou nových poměrů po roce 1990.

Nový občanský zákoník není ani právní revolucí ani experimentem. Naopak se vrací k některým institutům, jejichž funkčnost objevili již staří Římané a v zemích nezdeformovaných teoriemi typu všechno je všech, a proto co je tvoje je moje, je proto ani neopustili.

Slušná argumentace má být vedena od principů, na kterých je kodex vystavěn. Nový zákoník především fandí svobodné vůli a smluvní volnosti, přičemž současně dbá na rozumnou ochranu slabší strany, neruší tedy např. ochranu spotřebitele.  

Podporuje výklad obsahu závazku oproti preferovanému právnímu formalismu. Nebudete tedy potřebovat odborníka, abyste zjistili, zda jste uzavřeli platnou smlouvu. Účastníkům by se nemělo stávat, aby žili v domnění, že si obsah svého smluvního vztahu domluvili a u soudu by zjistili, že vlastně ne. Právní formalismus především posiluje postavení strany, která se snaží zbavit se svých povinností na úkor druhé strany. Např. nájemník se dlouhou dobu rozumně domníval, že bydlí v pronajatém bytě. Ale kdepak, nebylo kolaudační rozhodnutí. Nový kodex výslovně poskytuje ochranu nájemci, který si určitý prostor pronajal k bydlení, ať už byl prostor původně určen k bydlení nebo ne. Prioritou je tedy smluvený způsob užívání.

Více svobodné vůle zakusí také zůstavitel. Dosud pod vlivem doktríny, že když jednou zemřel, nemá do toho, co kecat, nemohl stanovit podmínky do závěti. Svévolné podmínky ani nadále nebudou platné, ty rozumné ano. Proč by nemohl někdo platně někomu odkázat určitý majetek za podmínky, že dědic zajistí přiměřenou péči o jeho handicapované dítě? Respektovány budou též odkazy v závěti. To sice není tolik známo, ale pokud zůstavitel v závěti odkáže několik věcí různým dědicům, musejí tyto dědicové uzavřít ještě dědickou dohodu. Co na tom, že to nemá ratio. Takže kverulant, který zdědil na památku fotku v rámečku, se úspěšně domůže podílového spoluvlastnictví na věcech všech dědiců, sice v setinách promile, ale co je doma, to se počítá. Jako právník to vysvětlím, jako normálním člověk nerozumím.  

A co určitě nemá chybu, je ochrana proti všem nesmyslným ujednáním obchodních podmínek, které jsou tak mrňavé nebo tak stylistické propracované, že jim rozumí jen ten, kdo je vytvořil. Nový zákoník totiž obsahuje ustanovení stanovící sankci neplatnosti pro doložky, které lze přečíst jen se zvláštními obtížemi nebo pro ty, které jsou pro osobu průměrného osobu nesrozumitelné. Ano je to trochu souboj s egem, přiznat si, že jsem osoba průměrného rozumu, ale může to mít i své výhody.

Osoby průměrného rozumu nenechme s sebou manipulovat ve prospěch nenaplněných ambicí velkých eg.