Češi si svůj skepticismus vyvažují tím, že v duši touží po příchodu spasitele, který zatočí se starými pořádky a nastolí lepší společnost. Existuje milión argumentů, že se jedná o pouhý sen, ale tím se přesvědčit nedají.
Andrej Babiš výborně sehrál roli obyčejného muže, který to myslí neskutečně dobře a kterému tolik záleží na obyčejném člověku. Jen mu bohužel hodně lidí mu závidí, a proto jsou na něj zlí. Pohublý obličej se výrazně liší od tučných vypasených tváří a také mu chybí pupek přetékající přes každý opasek. V reálu tento drobný nepříliš vysoký muž působí naprosto věrohodně. Takový strejda, kterému byste dali pětikorunu. Všichni kradnú prodává velmi úspěšně už druhé volební období bez ohledu na to, že za Čapí hnízdo mu hrozí několik let nepodmíněně. Bohužel celý dotační byznys má velmi špatnou pověst, a dotační podvod je pak v tomto kontextu Jánošíkovským vítězstvím proti evropským byrokratům. Rozhodující roli v tomto marketinku hraje Babišova schopnost mluvit s lidmi a zaštiťovat se jejich zájmy.
Tomio Okamura úspěšně nabídl obchodní značku samuraje bojujícího proti islámským teroristům. Nikomu se nepodaří spočítat, kolik hlasů mu přihrál Václav Klaus jr., z jehož projevů nebylo úplně jasné, za jakou stranu vlastně kandiduje. Stejně jako Jana Černochová a Milan Chovanec, jejichž vzkaz se smrskl na pózování s kvérem. Jako kdyby se nepoučili ze Slovenska. Fico strašil tak důkladně, až lidi volili Kotlebu. Oni si snad vážně myslí, že za situace, kdy u nás nečekaný výdaj nad 10.000 Kč představuje vážný problém u 40 % rodin, je právě ozbrojování obyvatel tím nejdůležitějším tématem. Nedokážou prodat fakt, že ČR je jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. A co se týká zahraniční, dotyční kandidáti by se měli nejdřív zamyslet nad faktem, že stejný počet rodin nemá na zahraniční dovolenou.
Zbytek stran už více méně prodával svůj program, i když Piráti se též vezli na vlně očekávaní nového nezkaženého subjektu. Na rozdíl od okamurovců však nejsou vytvořeni pro tyto volby, mají za sebou jistou historii a dokonce i filozofii, a vyhnuli se obchodování se strachem. Umělecký dojem byl ovšem brzdou pro TOP, a dokud si Miroslav Kalousek nevychová nového důvěryhodného maskota, strana na víc procent nedosáhne. Potěšili stateční Starostové, jen by se měli zamyslet nad názvem partaje, takhle si pořád volič myslí, že je to sdružení k prosazení zájmů obcí, kterým šéfují. Naštvaní vystrašení voliči se odvrátili od komunistů, kterým zůstali jejich ideoví spřízněnci schopní konečně pochopit, že Marta Semelová jim body nepřinese.
ANO je ODS devadesátých let. To také byla pravicová strana jen rétorikou a přesvědčivostí slibů. Neprivatizovali banky, neuvolnili nájemné. ODS fungovala jako sociální jistota a na kmotry nebylo vidět, dokud nezačali mlaskat přes míru. Teď občané se stejným počátečním očekáváním volí ANO, které slibuje méně skandálů, více efektivity a prosperity. Zatím byly jedním z největších záseků do právní jistoty likvidační zajišťovací příkazy, kdy se nebezpečně vychýlily pravomoci finančních úřadů. Toto mohou napravit soudy, a pokud přiznají řádné odškodné, ty ušetřené milióny na daních ve prospěch nás všech, se promění v miliardy odškodného na vrub společné kasy.
Jedno ze základních pravidel fungování společnosti říká, že každá sranda něco stojí. Demokracie musí snést i hodiny zbytečných řečí v parlamentu, různé kverulanty a obstrukční jednání, demonstrace i protestní pohody, veřejně propírané eskapády a praní špinavého prádla. Dělba moci tyto legrace přináší. Na druhou stranu dává občanům možnost změnit poměry. Dokud nebudou narušeny pilíře, na kterých stojí dělba moci, je to pořád dobré. Autokracie je formálně funkční a ekonomicky výkonná, a přináší víc zdánlivého klidu. Má ale jedno dramatické negativum. Posílí hrstku vyvolených a nedá žádnou šanci těm, kdo se z jakýchkoliv důvodů znelíbí.
