Být normální – PR, které nemá chybu

Někteří politici si marně lámou hlavy, jak vylepšit své PR a konečně přesvědčit voliče o své dokonalosti. A marně přemýšlí, proč je veřejnost nebere. Recept není složitý. Na nic si nehrát, nelhat si do kapsy a být k sobě i jiným upřímný, aniž bych je urážel, nemyslet si, že mám patent na rozum a vždy ve všech situacích musím jen já sám znát nejlepší řešení.

Panuje přesvědčení o nutnosti neustále vytvářet obraz vlastní dokonalosti. Kurzy ve stylu jak působit na lidi a ovládat je. Jak se správně oblékat a mluvit. Ano, vliv to určitě má, a není špatné pěstovat kulturu vystupování. Bohužel, pokud vytvořený obraz nezobrazuje realitu, čekají veřejnost překvapení, obvykle ne příjemná. Nestačilo by ale zůstat normálním člověkem? To je asi těžší než si na něco hrát, protože normálnost v tomto smyslu vyžaduje jistou lidskou zralost.

Nejen Italové pláčou, proč jejich politici se nechovají jako papež František. Některé inspirace, kterými papež okouzlil svět, a mohly by být skvělou inspirací politikům napříč politickým spektrem i zeměmi celého světa:

• Věří tomu, co říká, žádné fráze, ale přímá řeč bez vytáček. Klidně přizná chyby i do vlastních řad.
• Nehraje si na dokonalého, otevřeně mluví o svém chybném rozhodování, v posledním velkém rozhovoru se přiznává, že jako mladý ve vedení provincie se choval autoritářsky, a nebylo to správné. Poučen tímto se nyní zásadně radí se sborem.
• Má zájem o lidi a soucítí s nimi – nechci dělat papeže, chci být s lidmi. Bydlí v domě svaté Marty a ne v Apoštolském paláci – to není hra na rádoby skromnost, ale nezbytná potřeba kontaktu s druhými, a života v běžném prostředí. Žádná póza, má lidi fakt rád, zatelefonuje, napíše dopis.
• Nevynáší zbytečné soudy – na adresu homosexuálů odpověděl, kdo jsem já, abych je soudil.
• Vyhýbá se luxusu – do Brazílie neletěl speciálem, nemá problém jet běžným autem. Pravda znechutil i tím některé persony ve vlastních řadách.
• Spoléhá na fungování institucí - v klidu nechá prověřit fungování tzv. vatikánské banky.