Burka nebo hluboký dekolt, pořád stejný Tálibán

S létem přicházejí tradiční spory o správné ženské odívání. Letos se k tomu ještě přidal ještě filmový festival s jedním nadměrným dekoltem a vzápětí vzplál vášnivý boj o svobodu odívání.

Původně jsem předpokládala, že v našich poměrech se svoboda v oblékání projevuje nezávislým rozhodnutím ženy, co si vezme na sebe, a to podle míry svého vkusu a soudnosti s možným ohledem na danou společenskou příležitost. Kupodivu ne. Zjišťuji, že pokud se žena neoblékne dostatečně odvážně, je to signál, že podlehla moralistickému diktátu, jehož konečným výsledkem bude povinné nošení burky v příštím roce. Cituji: „K ženě patří krásné šaty a ke krásným šatům patří hluboký výstřih. Buďte si jistí, že mezi zdravými heterosexuálními muži je po tom poptávka.“ (V. Pikora pro Reflex 6.7.2017). Kdo si dovolí tento názor kritizovat, je označen za nepřítele naší svobody.

Zvláštní přístup od někoho, kdo se prezentuje jako obhájce svobod. Podle podobných představ je úkolem ženy oblékat se tak, aby sváděla muže. Pokud si přečtou tento imperativ muslimové, budou se řehtat na celé kolo. Oni nutí ženu oblékat se tak, aby muže nesváděla. U nás přesně naopak. Všimli jste si nějakého rozdílu? Respektovat právo ženy oblékat se, jak sama uzná za vhodné, nenapadne nikoho z nich.  

Svoboda především znamená schopnost skousnout, že jiní lidé mohou mít odlišné názory, než mám já. Nemusí se jim líbit extrémní odhalení ani zahalení. Co jednomu přijde jako děsně sexy, považuje jiný za vulgární. Nejsme stádo, a to je přece cenná deviza. Boj za hluboký dekolt je úplně stejný diktát jako povinné zahalování. Vůbec nerespektuje skutečnost, že existují ženy, které se cítí komfortněji, pokud nemusí hlídat na každém kroku, aby náhodou něco nevypadlo. Nahota nepatří k základům naší evropské civilizace. Ať si ji klidně provozují ti, kdo v ní mají zálibu, na místech k tomu vyhrazených.  

Firemní dress code obsahují někdy poměrně striktní pravidla na délky sukní, odhalená ramena a o výstřihu už vůbec nemluvím. Ten pokud možno by neměl být prakticky žádný, protože jinak žena bude odvádět pozornost od jednání. Ve zmiňovaných pravidlech se jednoznačně varuje před projevy vyzývavosti. Pokud ovšem tatáž žena vyrazí na společenský večer, má povinnost se proměnit ve vamp a svádět hlava nehlava.

Co kdybychom nechali ženám víc prostoru, ať se oblékají, jak se samy cítí nejlépe?