I když - já podezřelá nejsem a udivená jsem také. Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco já jsem udivená, lépe řečeno překvapená mile, pan Babiš z té urputnosti dvakrát nadšený není.
Ale tak už to bývá, že zločinci, nebo lidé podezřelí z trestné činnosti, nesou velmi nelibě zájem policie o svoji osobu, zvláště, je-li to zájem urputný. Své by mohl vyprávět drogový král z jižní Moravy, kterého dopadla policie po dvaceti letech, stejně jako muž, který obelstil soutěž Bingo a policie ho dopadla také po dvaceti letech, dokonce až v USA. No a Zemanův slavný nájemný vrah Jiří Kajínek také nejspíš nebyl nadšený, když ho policie urputně probudila v bytě orlického vraha Černého po útěku z vězení.
Nikdo z těchto lidí zcela jistě neměl z práce policie a z její urputnosti radost. Kdo má k radosti důvod, jsme my, daňoví poplatníci, kteří si policii platíme proto, aby nám pomáhala a chránila nás. My jsme z toho nadšeni a jsme rádi, že pracuje tak jak má i v případě, kdy nejde o nás dole, ale o TY NAHOŘE, bez ohledu na jejich funkci a společenské postavení. A upřímně doufáme, že to tak zůstane i poté, co Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnost povede člen hnutí ANO.
Stejně tak doufám, že pan Babiš z toho údivu nezapomene, jak hlasoval při první žádosti o svoje vydání a půjde svým poslancům příkladem v tom, jak mají hlasovat, aby se konečně mohl očistit. Teprve nyní se totiž ukáže, zda svoje první hlasování myslel vážně, nebo jestli nás pouze vodil za nos a nyní se schová pod ochranná křídla extremistické SPD a KSČM, vyznávající ideologii, která je u nás zákonem uznána za zločinnou.
To prvé hlasování za svoje vydání by se totiž dalo brát také jako malý předvolební slib, jak vážně to Andrej Babiš myslí s očistou naší společnosti. Nyní je po volbách a nastal čas pro jeho splnění.
Pokud ovšem u pana Babiše nezapracovala jazyková bariéra a místo slov "udiven policejní urputností", nechtěl použít "udiven policejní drzostí".
