Maďarský ministr zahraničí s divným jménem, které se mi nechce hledat, prohlásil zhruba toto: Není třeba mít Nobelovu cenu za ekonomii, aby člověk pochopil, že zastropování ceny ruského plynu je proti zájmům Maďarska a Evropy.
Neumím posoudit zájmy Maďarska.
Co se Evropy týká, tak samozřejmě je zastropování ceny dobrá obchodní praktika, kterou ostatně používají mnohé korporace a konec konců se podle ní chovají často i spotřebitelé.
Jak to jen panu ministrovi krátce vysvětlit.
Dobrým příkladem je třeba máslo. Jdu do obchodu a nejlevnější, které najdu, bude 70 korun/250 gramů. Zakroutím hlavou a řeknu si asi tohle: "Moc drahé, to podporovat nebudu. Kouknu se jinde."
Podstoupím určitou nepohodu, jejíž náklady možná budou i větší než ušetřená částka, ale koupím máslo za 59 korun.
Jinými slovy se dostanu pod svou psychologickou hranici, co jsem ochoten utratit.
Když se všichni spotřebitelé budou chovat jako já, tak v případě, že se producent požadující 70 korun nebude moci obrátit na jiné trhy (vyvézt), tak společným úsilím zastropujeme cenu másla na 59 korunách za čtvrt kila. Jako spotřebitelé získáme za určité omezení a nepohodu dlouhodobý prospěch.
U plynu je to samozřejmě na jednu stranu složitější, na druhou stranu ale zase jednodušší. Jsou zde strategické okolnosti, zastropování je vlastně kartel odběratelů a regulatorní opatření, ale princip je pořád v základu stejný jako u toho másla.
Výhoda Evropy vzhledem k ruskému plynu je, že jeho naprostou většinu těžaři někde na Sibiři buď prodají Evropě, nebo spálí. Jinou cestu nějak nemají. Těžba plynu není úplně tak, že se někde otočí kohoutkem a on poslušně zůstane v zemi. Přerušení těžby je technologicky poněkud složitější. Nicméně to není zase tak důležité.
Opravdu podstatné je, že ruský export jinak než trubkou do Evropy je velmi obtížný a objemově se bavíme o podstatně menším množství, než odebíraly evropské země.
Čili - Rusko buď prodá za cenu, kterou si řekne EU, nebo většinu neprodá vůbec. Je to tedy taková klasická tržní hra spojená trochu s blafováním.
Navíc Rusko ví, že Evropa se během tak zhruba dvou let odstřihne od ruského plynu zcela (pokud se tedy třeba nezmění v RF režim, ale to je pak co by, kdyby). Rusko ale také ví, že to Evropu bude bolet. Jenže zároveň ví, že Rusko to bude bolet minimálně stejně. Evropa potřebuje teplo, Rusko potřebuje prachy. Celá hra řeší jedinou otázku: Potřebuje Evropa víc teplo nebo Rusko víc prachy?
Já bych tedy řekl, ale nechci do toho míchat subjektivní názory, že více potřebuje Rusko prachy. Nedávná zpráva, že za export surovin vydělává vyšší sumu, než jsou náklady na válku, je sice pro někoho šokující, ale je třeba si představit jedno: Jestli Rusko utratí značnou část svých příjmů (a ony jsou příjmy z exportu surovin hodně podstatná část příjmů RF) za válku, z čeho tedy bude platit svoje běžné výdaje? No nic. Jak říkám, nechci do toho plést subjektivní věci.
Každopádně: Rusko se bude tvářit, že je mu to jedno (když nevyváží plyn do Evropy) a že ho to vlastně posílí. Vydrží mu to právě tak dlouho, dokud to jenom půjde. Evropa se bude tvářit, že je jí to jedno (bez plynu z Ruska se obejde) a že ji to posílí (strategicky). A to také tak dlouho, jak to jen půjde. Jenže, a to je nejdůležitější, s každým měsícem a novým terminálem a dalšími opatřeními se bude prodlužovat to evropské "jak to jen půjde", souběžně se bude zkracovat to ruské "jak to jenom půjde".
To je celý ten příběh se zastropováním ceny ruského plynu z trubek v kostce.
Důvod, proč do toho Maďaři házejí vidle, bychom se asi dozvěděli u Martina Nejedlého. Ale určitě to tedy není, že by maďarský ministr zahraničí měl dostat Nobelovu cenu za ekonomii.
Spíš je zralý na Řád užitečného idiota.
