Rubl není "silný", protože není směnitelný

Na moskevské burze se rubl "vrátil" na "předválečnou hodnotu", píší noviny. V souvislosti s Ruskem se často mluví o "Potěmkinových vesnicích". Tak toto není vesnice, to je rovnou Potěmkinovo velkoměsto.

Problém s rublem není v tom, že by posiloval. On prostě "odešel". Už mezi námi není.

Rubl přestal být konvertibilní měnou, není směnitelný. Jeho kurz na burze má nulovou vypovídající hodnotu.

Rusko, Vladimír Putin a především nesporně mimořádně schopná šéfka ruské centrální banky Elvíra Nabiullinová udělali za posledních asi tak čtyřicet dnů několik kroků, které vedly skutečně k tomu, že oficiální kurz rublu je někde pod osmdesát za dolar. Jenže zároveň tyto kroky znamenají, že obchody s rublem vedoucí k tomuto "kurzu" jsou obchody mezi Ruskem a Ruskem.

Prodávající je Rusko, kupující je zase Rusko. Prodávající rozhodne, kolik nabídne rublů, kupující rozhodne, za jakou cenu koupí. A výsledku se pořád říká kurz. Určitě se tomu ale nedá říkat "tržní kurz".

Jak k tomu došlo? Vedl k tomu řetězec rozhodnutí, který vypadal asi takto.

První krok: Byla omezena vnitřní konvertibilita rublu (směnitelnost) pro fyzické osoby. V současnosti si občan Ruské federace v podstatě nemůže koupit zahraniční měnu (ani valuty, ani devizy). Přesněji si nemůže koupit jiné měny, než kazašské fifníky a několik dalších trochu obskurních měn, které ale stejně nelze směnit za dolary nebo eura nebo švýcarské franky. Za určitých okolností ruský občan dolary, eura či franky koupit může, avšak ve velmi omezeném množství a ještě se speciální přirážkou (tuším 30 procent).

Druhý krok: Byla omezena vnitřní konvertibilita rublu pro právnické osoby a korporace. Pokud jako (český, německý a tak dále) exportér získám cizí měnu, tak tato inkasa v cizích měnách mohu, ale nemusím přeměnit na vlastní měnu, nemám limit a nemám určený čas, kdy s těmi prostředky budu nakládat. Můžu mít účty třeba v deseti měnách a hrát si s nimi, jak potřebuji kvůli hrazení plateb za dovozy a třeba na platby zeměstnancům a tak. To je v Rusku zrušené. Platí jednotné pravidlo, že ihned v okamžiku obdržení platby mám povinnost udělat předepsané kroky - v obecné rovině musím 80 % obdržené platby směnit na ruble. Údajně toto opatření ani nemá varianty podle sektorů, což je celkem zajímavé, protože takto plošně pojaté to pro některé firmy znamená, že je systém žene do velkých rizik. Ale když se kácí les, létají třísky.

Tyto dva kroky zbavily kurz rublu tlaku poptávky po cizí měně (občané: uzavření cesty od rublu k dolaru), zároveň vytvořily mechanismus naplňování polštáře cizích měn (podniky: nucené otevření cesty od dolaru k rublu).

Třetí krok: Abych měl oficiální kurz ještě více pod kontrolou, tak povinnost prodeje zahraniční měny zavedu ne jako tržní proces, ale jako odprodej přímo národní bance. To posiluje schopnost národní banky přesně kontrolovat vývoj na trhu, protože rozhodující obchody sice formálně "započtu" do objemu obchodů, ale zabráním jejich cenotvornosti.

Čtvrtý krok: Ještě pořád mám v systému velké díry, protože hodně rublů drží v danou chvíli nerezidenti a rezidenti se zahraničními vlastníky. Oběma skupinám bylo proto zakázáno prodávat jejich rublová aktiva (například akcie, dluhopisy...). Nemohu totiž připustit, aby prodali svoje jakkoliv definované ruble a majetkové podíly a chtěli za to dolary. Jejich předpokládatelný odchod by dělal tvorbu ceny složitější a dražší.

Výsledek je: Odstranil jsem trh jako cenotvorné místo vzájemného potkávání nabídky a poptávky, ale zároveň stále formálně existuje trh s rublem. Samozřejmě nutně jsou vidět jasné signály, že slovo "formálně" není vlastně úplně dostatečné. Že je to skutečně jenom "Potěmkinova vesnice".

První signál: V půlce března byl objem obchodů na trhu ani ne desetina úrovně před invazí a od té doby dále klesá. V posledních dnech to je (pokud se nepletu) ani ne osm procent dlouhodobého průměru objemu obchodů.

Druhý signál: Vzniká kurz "ulice", kam se mi vrací veksláci. Zatím není úplně jasné, jaký tržní kurz ulice stanovuje, ale podle prvních informací to je 150 až 200 rublů za dolar. Což u té nižší verze znamená dvojnásobek oficiální hodnoty (která je zhruba 79 rublů za dolar). Trend je jasný: Jak posiluje rubl oficiálně, tak oslabuje na ulici. Což tedy není nic, co bychom (my starší) dobře neznali z osmdesátých let z komunistického Československa.Bude velmi zajímavé sledovat, kam se tento kurz ulice pohne.

Vraťme se na měnový trh do Moskvy. Tam jsem se dostal do pozice, že zde "obchoduje" Rusko s Ruskem v podobě různých institucí plus nějaký ten Gazprom a naftaři, těžaři dřeva a tedy ti, kdo ještě exportují a tedy dělají nějaké vynucené obchody s národní bankou. Tady můžeme vidět, proč partneři nepřistoupili a nepřistoupí na platby rublem za ropu a spol.

No právě proto, že rubl není konvertibilní a má umělý kurz. Kdyby pokračovala konvertibilita a trh plnil úlohy cenotvorného místa, bylo by v principu jedno, zda nakoupím ruble a těmi zaplatím ropu, nebo ropu zaplatím rovnou v dolarech a prodávající si je smění za ruble. Jako zákazník bych sice v obchodu přes rubl nesl nějaké kurzové riziko, ale to není neobvyklý stav a mohu se s tím poprat. Jenže těžko může někdo chtít, abych nesl netržní riziko nevyzpytatelnosti politického rozhodnutí o kurzu. Jen šílenec přistoupí na obchod ve měně, jejíž kurz má v rukou národní ruská banka a může s ním manipulovat bez jakéhokoliv problému, protože ona a stát (což je to stejné) jsou jedinými skutečnými účastníky trhu.

Takže rubl na moskevské burze sice posiluje, ale má to asi tak stejnou ekonomickou váhu, jako posilování severokorejského wonu.