Kolikrát si straníkem, tolikrát si člověkem

Stínová vláda Andreje Babiše má 15 ministrů. Ti byli během svého života kandidáty nebo členy celkem deseti politických stran. Jejích rozpětí sahá od lidovců až po politický spolek komunistických lampasáků BOS.

Kdybychom do stínového kabinetu přibrali i tři přidružené „zmocněnce“, bylo by těch navštívených stran dokonce 11.

V následujícím přehledu jsou zaznamenána členství ve stranách i výskyt na kandidátce strany či hnutí v místních, krajských nebo celostátních volbách.

Spolupráce s StB je naopak vynechána.

Andrej Babiš, premiér – Komunistická strana Československa, ANO 2011.

Alena Schillerová, finance – ANO 2011.

Karel Havlíček, průmysl – ANO 2011.

Lubomír Metnar, obrana – BOS (Bezpečnost, odpovědnost, solidarita), ANO 2011.

Martin Kolovratník, doprava – ANO 2011.

Radek Vondráček, spravedlnost – ANO 2011.

Julius Špičák, zdravotnictví – ANO 2011.

Ivo Vondrák, školství – Komunistická strana Československa, ANO 2011.

Jana Mračková-Vildumetzová, vnitro – Strana zelených (na kandidátce), ODS, ANO 2011.

Klára Dostálová, místní rozvoj – ANO 2011.

Jaroslav Bžoch, zahraničí – ODS, ANO 2011.

Jaroslava Pokorná-Jermanová, kultura – ODS, ANO 2011.

Aleš Juchelka, práce a sociální věci – TOP09, ANO 2011.

Richard Brabec, životní prostředí – Občanské fórum, ODS, Unie svobody – DEU, ANO 2011.

Karel Tureček, zemědělství – KDU-ČSL, TOP 09 (během poslaneckého mandátu přechod do ANO 2011), STAN (na kandidátce), ANO 2011.

Když to sečteme a podtrhneme, tak průměrný stínový ministr stínové vlády stínového premiéra Andreje Babiše za svůj život kandidoval nebo byl častěji přímo členem dvou politických stran. To ale asi není, vzhledem k turbulentnímu politickému životu v ČR, zase tak divné. Obdivuhodné je však ideologické rozpětí od pravicových konzervativních stran ODS a KDU-ČSL či pravicově liberální TOP09 přes Stranu zelených až po tradiční bolševickou KSČ a poněkud extrémistické a antisemitské uskupení komunistických lampasáků a pohraničníků BOS.

Zrovna takový antisemitismus skutečně umí spojovat, přesto není jasné, na jaké názorové platformě (kromě držení moci) se mohou potkávat lidé s tak odlišnou minulostí, jako je komunistická strana, projekt plukovníka Zbytka a lidová strana.

Za poznámku stojí, že kdyby (nedej Bože!!!) se tato stínová vláda stala někdy vládou, tak Ivo Vondrák by byl od vzniku samostatného státu teprve třetím ministrem školství s komunistickou minulostí – po Stanislavu Štěchovi (který ale na ministra "postoupil" z postu náměstka zcela neplánovaně na několik málo měsíců náhradou za Kateřinu Valachovou, protože na tu chvíli nemělo smysl hledat někoho jiného) a po Eduardu Zemanovi (jenže ten byl alespoň v roce 1970 z KSČ vyloučen).

U některých příběhů je samozřejmě vedle politické turistiky zajímavá i otázka kvalifikace – jakkoliv pro stínového ministra samozřejmě reálně žádná potřeba není. Nicméně tady se zdá být stínový kabinet vcelku v pořádku. Zvláště, když započteme Lubomíru Metnarovi pro resort obrany i období intenzivního nácviku práce s obuškem u Pohotovostního pluku VB.

Hodně lidí ale třeba napadne, jakým předpokladem výkonu funkce ministra práce a sociálních věcí je moderování dětinského pořadu Medúza. Nicméně buďme fér – Aleš Juchelka má vystudovanou ekonomku. I když tedy na ostravské Technické univerzitě-Vysoké škole báňské, ale má.

Jiný čtenář může mít pochybnosti o tom, jestli pár let bouchání hlavy o hlavu při ragby udělá z člověka ministra zahraničí. Ale i tady je nutné se Jaroslava Bžocha zastat. Vystudoval mezinárodní vztahy. Tedy sice na pražské Metropolitní univerzitě, ale vystudoval obor, tečka.

Ostatně pečlivější seznam absolvovaných univerzit by byl zábavný (taková Univerzita Pardubice, zemědělská univerzita či Mendelova univerzita mají prostě zvuk). Třeba zmocněnec pro sport Jan Richter (před ANO 2011 i Evropští demokraté) je hned trojnásobný bakalář a navíc ještě magistr, toho má z oboru vychovatelství na Univerzitě Ústí nad Labem. Aby bylo jasné – nic proto těm školám, určitě dělají, co mohou. Jen ta touha nazvat všechno univerzita, ta je projevem těžkého zoufalství. Z něj ale nelze vinit stínové ministry.

Do výčtu týmu snů mentálního kouče Babiše nám chybí ještě další dva „zmocněnci“ (co si vlastně asi pan stínový premiér představuje v češtině pod takovým souslovím „stínový zmocněnec“?).

První je Robert Králíček „pro IT“. Část jeho kvalifikace pro stínové zmocnění je, že byl čtyři roky „konzultantem služeb zákazníků“ u Eurotelu. Což nejspíš znamená, že někde na prodejně radil, jak se to zapíná. Ale má v životopisu i další telekomunikační a IT firmy a snad i trochu více manažerské pozice v nich, tak o oboru asi něco ví. Jakkoliv absolvování Obchodní akademie Pardubice tomu zrovna nenasvědčuje.

A pak tu máme Patrika Nachera se stínovým zmocněním ochránit spotřebitele. Ten by rozšířil cestovatelský seznam o ODS a Unii svobody, seznam škol pak o pražský Bankovní institut, nicméně jeho erudici v dané oblasti asi nelze zpochybnit.

Čili dohromady a sečteno: stínoví ministři a stínoví zmocněnci jsou partou usilovných politických turistů, kterým mnohdy dost dlouho trvalo, než nalezli bezpečné teplé hnízdo v nekonečně široké náruči ANO 2011. Výčet jejich vzdělávacích institucí je pak důkazem, že akademické prostředí krajských měst i metropole bezmezně důvěřuje marketingové kráse slova univerzita. Fakt je, že to zní líp než hnojárna.

Co se budoucích prohlášení stínové vlády týká, lze od nich navzdory minulému názorovému rozpětí jednotlivých členů očekávat zřejmě jediné: Budou v naprostém souladu s okamžitou náladou Andreje Babiše. Skoro by se chtělo říct: Budou jeho věrnými stíny.