Poločas rozpadu společnosti

Ve skutečnosti jsme na tom ještě hůře, než to vypadá na první nebo druhý pohled. Česká společnost se atomizuje na několik málo větších skupin s podporou milionů a na obrovské množství malých a velmi malých skupin reprezentujících desítky nebo jenom jednotlivé tisíce obyvatel.  Na tom by celkem zase nemuselo být všechno tak špatné, kdyby se vztahy mezi těmito komunitami nevyvíjely do fáze postupně se zahřívající studené války.

Marketingová primitivnost se stala základním nástrojem politického boje. Prezident označuje ústavní zvyklosti za idiotské a vystavuje na odiv extenzivní výklad ústavy. Proč je překvapen, když ho hlavní protivníci označí za idiota a predátora? Což v překladu znamená, že podle nich je prezident vlastizrádce, kterého je třeba odprásknout jako škodnou. Sociální demokraté považují za vrchol politického boje, když nešťastnou Nečasovu vládu označují za zločineckou nejen jednou týdně, ale třikrát denně. Vyniká v tom Jakýsi Tejc, kterého nám snad dali za trest. Poslanec Babák žertuje na židovské téma s jemnocitem imáma a když ho někdo okřikne, začne vytahovat vlastní židovské kořeny, jako by to bylo vysvětlení toho, že mluví jako hlupák. Hradní kancléř Mynář je karikaturou dokonce i jako následník Petra Hájka, ten byl alespoň vtipný a v jeho erupcích byla jistá intelektuální noblesa a hlavně ideový systém. Je rozdíl říkat, že prezident to dělá dobře z toho a toho důvodu, nebo říkat, že to prezident dělá dobře, protože Zeman, Ať žije SPOZ a zničit Kalouska.

Každá tato okolnost zvlášť je buď směšná nebo trapná. Ale dohromady vytvářejí smrtící koktejl. Prezidentovo bažení po pomstě na sociální demokracii a po tom, aby ji sestřelil z pozice hegemona levice a dosadil tam za ní svoje věrné ze SPOZ, by mohla všechny pravověrné těšit. Kdyby používané nástroje nebyly zbraně hromadného ničení společenského konsenzu. Lidsky asi pochopíme, že koalice zahnaná do kouta a připravená prezidentem o možnost využít „stojedničky“, ztrácí klid. Ale opravdu je nejlepším způsobem, jak se utkat s „predátorem“ používání stejných bonmotových salv? Politika přece jenom není válka, kde se na atomovku odpoví dvěma atomovkami. Když z Hradu létají intelektuální pukavce, není snad potřeba v koalici vybírat nejhlubší latríny mysli a vrhat jejich obsah na Hradčany.

Ale jako by tohle všechno nestačilo.

Představme si, jak musí být zmaten občan, kterému nejprve řeknou, že Nečas politicky korumpoval poslance.  Pak mu je zase vysvětleno, že politická korupce není trestný čin. Ovšem státní zástupce má názor jiný a ostatně soud asi také, když tři lidé tráví týdny ve vazbě a expremiér má být vydán ke stíhání. Pak ale jiný soud řekne, že to je celé zmatené, protože „imunita“ – jenže proti tomu se postaví další (mimo jiné soudci), že „imunita“ ne. Mezitím ale ti politici, kterým ještě před chvílí hořela koudel u zadnice, žádají hlavy státních zástupců. A do toho prezident, který nenechá bez komentáře jediné pšouknutí v celé naší vlasti, tatíčkovsky radí politikům, že výroky soudů by komentovat neměli (což je, na okraj, samozřejmě pravda). Ale ono je toho podstatně více. Například je tu otázka, zda máme jednu nebo více Ústav. Vypadá to, že rozhodně s jednou nevystačíme a koluje zde tak pět variant. Matoucí je, že se vytahují, jak se kdy hodí. „Ctihodní“ senátoři, kteří by měli být vzorem moudrosti a nadhledu, vybírají ústavní soudce podle toho, zda mají stejný názor na ústavní otázky jako oni. Čili kritériem pro ústavního soudce je, zda dokáže poklesnout na míru právního vědomí zootechnika, inženýra, gynekologa či vysloužilého svazáka.

Podle mého soukromého názoru je pocit občana sledujícího tohle všechno vcelku jednoduchý – jděte mi s tou vaší demokracií někam. Oněm stále více rozhádaným skupinám se podařilo vytvořit z demokracie v České republice systém, který občan nechápe, nerozumí mu, nepovažuje ho za užitečný a přátelský k němu, ale zato za systém velmi užitečný a vstřícný k některým. Jak můžeme chtít, aby v takové situaci občan považoval demokracii za hodnotu, kterou je nutno chránit, pěstovat a rozvíjet?

Možná – kdyby se místo spekulování nad co největším ponížením soka – politici od Hradu až k patě zamysleli, přišli by na to, že až překročí nějakou hranici trpělivosti občanů, tak dostanou nakopáno všichni. Nejen ti v podhradí a na pravici. Aby se nám nestalo, že po Zemanovi (a všech těch jeho přátelích i nepřátelích) přijde nový, mladší. To by pak byl jinej Sekáč, ten by se nezakecal, pánové…