Nejvíc komunistický návrh je tu zpátky

Nápad zavést kvóty na české potraviny v supermarketech je tu zpět. Nejšílenější a nejvíc komunistická ekonomická myšlenka od listopadu 89 je prostě nesmrtelná.

Pokud dobře počítám, tak příští týden bude parlament projednávat už třetí reinkarnaci tohoto ideového paskvilu za posledních dvanáct měsíců.

Signifikantní je, že neznám ekonoma, který by tuto ideu podporoval. Je to produkt čistě politického myšlení. Nápad zcela odtržený od ekonomické reality.

Naprosto principiálně odporuje teorii komparativní výhody nebo neoklasicky teorii nákladů ušlé příležitosti. Technicky vzato můžeme dosáhnout požadované soběstačnosti v produkci těch tuším 110 nebo 150 potravin, o kterých návrh je, ale bude to znamenat, že na to “padnou” zdroje používané dosud k produkci jiné. A pojďme dal. Tato alokace zdrojů má nějaký důvod, vysoce pravděpodobně je tím důvodem vyšší ziskovost. Tedy pokud budou producenti plnit zadání zákonodárce a produkovat takové množství oněch 150 druhů potravin, aby jimi zaplnili požadovaná procenta v obchodních regálech, budou za svou produkci požadovat vyšší cenu těchto potravin.

Jinak to nemá ekonomickou logiku. 

Takže ten, kdo na to doplatí, bude spotřebitel.

Je spousta lidí, kteří teoriím nevěří. Konec konců šedá je teorie, ale zelený je strom života. Tak to vezměme také selským rozumem.

Budeme mít zákon s procenty a nějaký prováděcí předpis, nějakou vyhlášku, která ho uvede do konkrétních poměrů. A teď si představme, že v roce XYZŽ se neurodí brambory a jablka. Celá domácí produkce vystačí tak sotva na 50 procent regálů. Něco se bude smět dovést , ale vždycky bude muset být těch přikázáních 78 procent regálů domácích brambor a jablek, takže obrovské množství zboží bude chybět.

Čili budeme za brambory a jablka platit strašné peníze a ještě budou nedostatkové. Už se těšíte do fronty?

Nebojte. Na ministerstvu vznikne Státní dovozová komise, tipuji to na pár stovek lidí, kteří s použitím nejmodernějších technologií za několik miliard moudře zapracují na novelizaci vyhlášky a někdy tak rok po průšvihu pružně upraví dovozovou kvótu.

Další rok se neurodí hrách a pomřou prasata, ale to už budeme všichni brát jako národní kolorit. A topit se v bramborách a jablkách. Pamětníci si vzpomenou na velké vložkové, hajzlpapírové, tenisákové a další a další krize socialistické ekonomiky, ale tohle přece bude něco naprosto jiného, než bylo plánované hospodářství.

Tohle bude boj za potravinovou soběstačnost.

Protože budeme trpět neustálými výkyvy chráněného trhu, vzniknou nové dotační programy má podporu potravinové soběstačnosti. Miliardy a miliardy utratíme na její rozvoj, což bude mít jediný výsledek. Výkyvy trhu se budou stupňovat a dosáhnou u různých potravin v různých letech extrémních hodnot od naprostého nedostatku po naprostý přebytek.

Čili shrnuto, co tento návrh ekonomicky přinese: potraviny budou dražší, v různých vlnách nedostatkové a pak naopak dojde k mimořádným přebytkům a konečně budeme ročně utrácet miliardy korun na dotacích něčeho, co je jen mýtus.

Totiž potravinové soběstačnosti.

Komu to stále není jasné, ať si to z potravin převede na paměťové karty a počítačové čipy. Proč nedosáhnout soběstačnosti také v těchto strategických komoditách?