Bolševik je kolektivní hlupák

Jsou to už čtyři a půl roku, co soudruh Vojtěch Filip sepsal a do slov vložil svou hlubokou soustrast nad úmrtím Hugo Cháveze, prezidenta Venezuely, který svou zemi (bohatou na ropu i nerosty) dovedl na okraj krachu.

Načež na smrtelné posteli demokraticky vybral svého nástupce Nicholase Madura a svěřil mu Venezuelu, stát s největšími zásobami ropy na světě, do jeho komunismem obdařených rukou.

Maduro se činil přesně ve smyslu odkazu svého předchůdce. Už za Cháveze všelicos drhlo. Ale jeho nástupce vytvořil z kdysi poměrně rozvinuté a poměrně bohaté země zmatek a zmar. Charismatický Chavéz ještě zvládal držet moc alespoň s jistým zdáním demokratické volby. Maduro již přešel k normální tyranii, standardnímu bolševismu, kdy jedinou oporou jsou mu armáda, policie a místní variace Lidových milicí.

Ale to všechno jsou v podstatě banální pravdy, věci napsané stokrát a konec konců i děje, které se opakovaly v historii znovu a znovu. Bolševismus, ať se maskuje jakkoliv národně nebo se snaží vystupovat sympaticky, je vždycky jenom bolševismus. Dokud je co krást a kde brát, tak svým zvráceným způsobem funguje. Jak zdroje dojdou, musí zahodit masku a poslat do ulic zabijáky, protože jeho poslední legitimací k moci je jenom hrubá síla.

Nad záběry z Venezuely je dobré si připomenout, jak tato země v posledních letech vypadá. Již několik měsíců ji zmítá v podstatě občanská válka. Lidé chodí do ulic protestovat, policajti a vojáci bolševické junty po nich střílí. Děti i dospělí umírají v nemocnicích na banální choroby, protože bolševický stát je neschopný jim zajistit elementární léky. A ty, které do země dorazí, rozkrade armáda. Několik stovek metrů nad miliardami barelů ropy, které jsou ve venezuelských šelfech, vládne hlad. I zásobování potravinami dostala na starosti armáda. Bolševická junta tak korumpuje ozbrojené složky. Reálně hrozí, že některé oblasti Venezuely skutečně postihne hladomor tak, jak to hrozilo Chile v roce 1973 za vlády jiného bolševického experimentátora, totiž Salvadora Allenda. (Nad jehož osudem ostatně dodnes roní komunisti a jim podobní odporní lidé celého světa slzy.)

A proto si stojí za to připomenout, jak zaplakal 5. března 2013 český bolševik Vojtěch Filip nad smrtí venezuelského bolševika Huga Chávezel:

Věříme, že odkaz Huga Cháveze povede Venezuelu k lepší budoucnosti.

Tisková zpráva KSČM: Vyjádření soustrasti poslance Parlamentu ČR a předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa s úmrtím venezuelského prezidenta Hugo Cháveze.

Komunistická strana Čech a Moravy vyjadřuje nejhlubší soustrast nad úmrtím prezidenta Hugo Rafaela Cháveze Friase lidu Venezuely i rodině zesnulého. Tuto zprávu jsme přijali s hlubokou bolestí.

Smrt Hugo Cháveze je velkou ztrátou nejen pro venezuelský lid, ale také pro národy zemí Latinské Ameriky a pokrokové síly celého světa. Jsme však přesvědčeni, že jeho myšlenky o socialismu 21. století zakořenily v myslích těch, kteří usilují o lepší a spravedlivější svět, a budou i nadále hnací silou těchto snah.

Kdo nevěří, ať tam běží, zde je odkaz na toto básnické dílo: http://old.jckr.kscm.cz/article.asp?thema=6172&item=74210&previev=archiv

Avšak pozor. Jemnější duše při čtení dílka soudruha Filipa průběžně zvrací.

Co je ale opravdu důležité, to je ten nadpis, odborně titulek: Věříme, že odkaz Huga Cháveze povede Venezuelu k lepší budoucnosti.

A na tom je vidět, jakým pitomostem ti hloupí a všehoschopní bolševici vlastně věří. jaký je ten lid komunistický vlastně kolektivní hlupák.

Docela zajímavé bude, jestli soudruh Filip pošle lidu Venezuely soustrastný telegram ve chvíli, kdy lid Venezuely rozhoupe prezidenta Madura na některém z kandelábrů v Caracasu. Neboť takto se z důvodů, které jsou komunistům naprosto nepochopitelné, lid dosti často odvděčí svým bolševickým vůdcům. Třeba Ceausescu či Kaddáfí by mohli vyprávět. Kdyby to stihli.