Bla, bla, bla Šichtařová

Podle této dámy rozumí evropští politici ekonomice jako koza petrželi. Jmenuje se Markéta Šichtařová. A v posledních letech zásobuje česká média takovým přívalem moudra, že zastínila i Jana Wericha a jeho „Když už člověk jednou je, tak má….“.

Make-up a mediální dravost. Co se obsahu týká, těžko nějaký najít.Parlamentní listy - Archiv MŠ

V této zemi vždycky jednou za čas vyjde nějaká ekonomická hvězda. Zjeví se analytik, který národu vysvětlí, „jak to je“. Kdysi byl v této roli Petr Zahradník, ale také Miroslav Zámečník, Jiří Jonáš, před pár lety zastínila všechny kometa Tomáše Sedláčka. Teď mají média nový objev, pohlednou dívčinu, která umí skvěle zahrát rozhněvanou dámičku. Zase se ukazuje, že každá změna je k horšímu. Všichni jmenovaní pánové, ať měl člověk k jejich názorům postoj, jaký chtěl, byli nesporně zajímaví a bylo nutné respektovat to, co řekli, protože to nebyly povrchní kecy. S Markétou Šichtařovou přišel do mediálního světa ekonomického „zpravodajství“ nový fenomén. Na obsahu nezáleží, stačí jenom udržovat make-up a opakovat dostatečně emočně svoje „Bla, bla, bla…“

Jasně – je to levné. Ale odcituji paní Šichtařovou a její prohlášení pro deník Šíp, které vyšlo 15. dubna 2008: "Po létě zase začne koruna posilovat," upozorňuje ekonomická analytička Markéta Šichtařová. Podle ní koruna do konce roku vystoupí na 24,90 za euro a bude dál posilovat. "Koruna bude každým rokem víc a víc posilovat. Hranici dvaceti korun prolomí někdy ke konci roku 2012," řekla Šípu Šichtařová. „Koruna je teď vůči euru hodně přehřátá a na pár měsíců se oslabí. Z dlouhodobějšího hlediska bude posilovat až do doby, kdy přejdeme na euro," dodala Šichtařová.

Tak se podívejme, jak to dopadlo. Kdo v dubnu 2008 nakoupil podle rady paní analytičky eura na dovolenou, tak byl za idiota – kupoval totiž za nějakých 25 korun, kdyby počkal na léto, stálo by ho euro mezi 24 a 23 korunami. Na konci roku 2008 byla koruna pro změnu skoro na 27 korunách – v žádném případě tam ale nevystoupala, ona se tam propadla. Co se týká prolomení hranice 20 korun za euro na konci roku 2012, pak v ekonomice platí, že stát se může v podstatě cokoliv, ale jen nemnoho věcí je tak strašně málo pravděpodobných.

Samozřejmě je trochu pod pás chytat někoho na takové konině, jako je pofiderní analýza pro deník Šíp (nemýlím-li se, opustil již dávno a po právu naše mediální nebe). Jenže jde o něco jiného – ono je především hloupé dělat podobné předpovědi a tvářit se jako děsně chytrý chytrolín, který všechno ví, všechno zná, všude byl, prostě na ponorce bubeník.

Tak co nám to paní analytička sděluje nyní. V posledním rozhovoru pro server Parlamentní listy například vedle tvrzení, že evropští státníci rozumějí ekonomice jako koza petrželi, vrší celou hromadu svých oblíbených „hlášek“ – tak se, tuším, v moderní mluvě říká zlidovělým úslovím. Ale popravdě to dohromady nemá hlavy ani paty.

Například je tu teorie o tom, že nejlepší by bylo „ten dluh totálně škrtnout a začít znovu s čistým štítem“, což se podle ní má týkat celého jihu Evropy. Na okraj – hovoříme o nějakých třech tisících miliard eur čili o třech bilionech (cca pětadvaceti hrubých domácích produktech České republiky). Tyto dluhy není možné „škrtnout“ – pokud ano, můžeme se rozloučit s celým kontinentálním i britským bankovním systémem. V první vlně padnou ty ústavy, které nedokážou vykrýt přímou ztrátu z jižanských papírků, v další pak ty, které nevykryjí ztráty z obchodů s těmi bankami, které nevykryly ztráty z řeckých, španělských, italských a když o jihu, tak i portugalských dluhopisů. V následující vlně přijdou na řadu opatrné banky, které neměly nic společného s těmi jižanskými papírky, pro jistotu neobchodovaly ani s bankami, které těch papírků měly moc, ale co naplat – jejich aktiva budou spjata s ústavy z druhé vlny.

Čtvrtá vlna již bude nepodstatná - půjde tak o poslední jednu nebo dvě nějakým zázrakem ještě funkční regionální banky, asi tak místní záložny, jedna bude ve Švýcarsku a druhá v Rakousku. Nebudou mít nic společného ani s jihem ani s ničím jiným, prostě umřou na šok. Běžná posttraumatická epizoda. Exitus.
Veškerá aktiva ztratí hodnotu a vklady obyvatel i podniků v bankách se rozplynou – neřeknu žádné číslo, vystačím si se slovy „nezbude z nich mnoho, možná dokonce skoro nic“.

Věta „ten dluh totálně škrtnout a začít znovu s čistým štítem“, to je žvást na úrovni pokecu traktoristů u desátého piva. Při dostatečném množství půllitrů se svět stává jednoduchým, zvládnutelným. Lojza od hnoje může na návsi pokřikovat: „Serou mě, hovada, kdyby nahoře nebyli takoví blbci, všechno se rozkradlo, každej v týhle zemi je debil, kdyby mě nechali rok vládnout, tak jim nakopu prdel….“ K bodré české nátuře to patří, Lojza se z toho vyspí a všechno je v pohodě. Jenže větičky paní Šichtařové sice obsahují tu a tam roztomile nešťastně použité pojmy jako monetizace, takže vypadají intelektuálně, k tomu jsou proložené lidovkami typu „šprajcnout“, z čehož si mnoho čtenářů vezme, že tady hovoří znalkyně, která ale chápe duši obyčejného člověka, jenže obsahem jsou s Lojzou tak asi nastejno.

Fuj, fuj, fuj. Pravda je taková, že Markéta Šichtařová se chová zhruba stejně jako Tomio Okamura a podobní výlupci. Složitý a vrstevnatý problém analytička řádně analyticky přetvoří na pět primitivních marketingových slov a doufá, že letos zvýší svůj loňský rekord v počtu mediálních výstupů a v posezení před kamerami ČT24. A protože média milují jednoduché kecy daleko více než alespoň elementární serióznost, tak se ji to asi i podaří. A jednou bude v parlamentu, A pak na Hradě.

Tou dobou, doufám, budu já pod drnem.