O neexistenci evropských hodnot

V poslední době jsme o "evropských hodnotách" slýchali dokonce ještě častěji, než jindy. Co je ovšem pozoruhodné, toto slovní spojení zaznívá ze všech stran konfliktu. Otázka je nasnadě - co jsou tyto hodnoty?

V poslední době jsme o "evropských hodnotách" slýchali dokonce ještě častěji, než jindy. Spojitost s migrační krizí je neoddiskutovatelná. Co je ovšem pozoruhodné, toto slovní spojení zaznívá ze všech stran konfliktu. Jedni říkají, že musíme bránit své hodnoty před přílivem nositelů hodnot jiných, možná přímo rozporných s našimi. Jiní říkají, že odmítnutím migrantů tyto své hodnoty pohřbíme, takže je naší povinností jim pomoci. Otázka je nasnadě - co jsou tyto hodnoty?

Například think-tank "Evropské hodnoty" uvádí tři: Svoboda, lidská důstojnost a solidarita, aktivní občanství, jinými slovy řekněme humanita a demokracie, kde humanitou rozumím mimo jiné víru, že všechny lidské bytosti jsou si rovny a zasluhují stejné zacházení. Stejný či velmi podobný výčet hodnot můžeme najít i v jiných zdrojích a doufám, že alespoň s těmito lze bez větších výhrad souhlasit. V dalším textu bude výraz "evropské hodnoty" zastupovat tyto tři.

Zvažme úhel pohledu obou stran debaty (pokud poněkud arbitrárně redukujeme škálu názorů na ano nebo ne). Za prvé, je možné, že evropské hodnoty budou ohroženy, pokud se naše kultura smísí s kulturou jinou, která je nepřijme za své a jejíž hodnoty jsou jiné a dost možná nekompatibilní (je klíčové poznamenat, že nevynáším žádné normativní soudy nad žádnými z těchto hodnot, ať jsou jakékoli)? Řekl bych, že rozhodně, zvláště v situaci, kdy počet příchozích nositelů jiných hodnot je v krátkém čase příliš velký na to, aby byli úspěšně integrováni. Nechci měřit rozsah ohrožení našich hodnot, pouze tvrdím, že nebezpečí zániku, či alespoň "rozředění" existuje. Není možné popřít, že vpuštění lidí pocházejících z jiné kultury do našeho prostoru přináší potenciální vymizení našich hodnot, či minimálně jejich omezení.

Na druhou stranu, pokud mezi naše hodnoty řadíme humanitu a solidaritu, pak odmítnutí migrantů znamená konec evropských hodnost ještě evidentněji. Kdo může člověku zabránit chtít lepší život? Není to nemožné, ale kdo tak činí se jistě nemůže nazývat zastáncem humanity.

Je to paradox - zdá se, že žádné z rozhodnutí nemůže evropské hodnoty zachránit. Nicméně dle mého názoru je situace bezproblémová, pokud si uvědomíme skutečný stav věcí. Jaký to je? Je to jednoduché - není nic jako "evropské hodnoty". Myslím, že komentář Terezy Spencerové je trefný: "Tolikrát jsme omleli „společné evropské hodnoty“, až jsme přestali přemýšlet, co se tím pojmem vlastně myslí, a teď vcelku brutálně zjišťujeme, že nic takového ani neexistuje." Proč?

Za prvé, tyto hodnoty nemohou existovat coby jakási nadčasová a nadprostorová entita přesahující samo lidstvo. Představme si, že lidé zítra přestanou existovat. Co by se stalo například s lidskými právy? Žádná by nebyla. Tudíž tyto hodnoty, na které se tak často odkazujeme, jsou čistě lidským konstruktem. Co víc, zkonstruovaným euroamerickým kulturním prostorem. Nicméně proti tomu by nebylo třeba mít žádných námitek. Problém, který tyto hodnoty posouvá k ideologii je ten, že jsme je povýšili na "univerzální" a "přirozené", což nejlépe reprezentuje výrok Petra Koláře: "Nezapomínejme, že jsou tu nějaké vyšší hodnoty, které musíme bránit třeba se zbraní v ruce, a to nejen na našem území."

Je to přesně ten výraz "vyšší hodnoty", který vyvrací ony hodnoty samotné. Jaké síla, kromě vojenské či ekonomické, mohla Západu dát právo prohlašovat, že jejich hodnoty jsou cennější, než hodnoty ostatních? Není snad svobodné a demokratické nechat každého utvořit si hodnoty vlastní? Není lidské a rovnostářské nechat ty, kdo žijí vně naší společnosti, žít podle jejich vlastních pravidel?

I kdyby tento argument nebyl dostačující, neexistence tradičně chápaných evropských hodnot byla (opět) dokázána posledními událostmi. (Nejen) celé Evropa cítí bezbřehou solidaritu s oběťmi teroristických útoků v Paříži z třináctého listopadu. Což je v pořádku. Nicméně, pouze den předtím se v Bejrútu odehrály útoky stejného typu, které zabíjely přesně ty samé lidi, jako v Paříži, například včetně čtrnáctiletého chlapce, který šel koupit zeleninu, a neviděl jsem žádné libanonské vlajky. Zhruba měsíc předtím bomby v Ankaře zabily stejné množství lidí jako v Paříži a stěží se objevily nějaké kondolence pro občany Turecka. Snad ani není nutné zmiňovat, že po pádu ruského letadla žádný prezident nehovořil o "útoku na humanitu". Pan Fares z Bejrútu definoval "humanitu" přesně: "Co jiného je humanita, než subjektivní výraz vymezující cenu člověka, kterému je určen?" Ano, v tomto smyslu je humanita skutečně evropskou hodnotou. Nicméně je to poněkud jiný smysl, než je mu našimi reprezentanty vtiskáván.

Evropští a američtí lídři často prohlašují, za potlesku těch, které reprezentují, že je nutné intervenovat napříč světem ve jménu ochrany lidských práv, demokracie a humanity. Nicméně, my sami tyto hodnoty nedodržujeme. Tyto hodnoty nejsou víc než vlajka, pod kterou vedeme války, nejsou víc než záminka k prosazovaní našich ekonomických zájmů. Je více než zřejmé, že takto bezbřehé pokrytectví je tristní jak kvůli nám samým, tak především kvůli těm, jimž se naše "hodnoty" snažíme vnutit. Stovky lidí umírají ve jménu našich hodnot každý den, ale když se něco stane v Evropě, je to útok na humanitu. Co si o nás mohou myslet lidé za hranicemi naší kultury, když "Jakmile zaslechli zase něco o demokracii nebo nutnosti dodržovat lidská práva, věděli, že následovat bude jen válka a zabíjení."? Jasně jsme světu ukázali, že není hoden našeho respektu. Tím pádem si my nezasloužíme ten jejich. Naše takzvaná rozvinutá společnost nezasívá a nepěstuje žádné semínko vyšších hodnot, pouze rozsévá hořkost, jež jednou nutně musí vybuchnout.

Vztaženo zpět k současným událostem, myslím, že otázka jestli a jak pomoci migrantům, by se pro naše vlastní dobro měla odehrávat v intencích racionality. Například, mohou být prospěšní našim ekonomikám, jež začínají trpět stárnoucí populací nebo pouze zatíží sociální systémy? Nebo, z bezpečnostního hlediska, znamená příliv migrantů nějaké potenciální nebezpeční, a pokud ano, jak ho můžeme zmenšit? Toto jsou otázky, které nás mohou posunout vpřed. Ale tato krize není otázkou evropských hodnot, jakkoli přitažlivé může být uchýlení se k takové pohodlné pohádce. Pokud někdy existovaly nějaké evropské hodnoty, nyní jsou už mrtvé.