Východ versus Západ: Příběh dvou profesorů

Varování před posunem naší republiky na východ se většinou týkají politiky a ekonomiky. Coby studenta mě však zajímá zejména povaha vzdělávacího systému. Díky pobytu v zahraničí jsem dostal možnost srovnání - tady je.

Jednou z hrozeb, před kterou nás varují různí politici, aktivisté a komentátoři více či méně významných médií, je posun České republiky směrem na východ. Pokud jejich argumentaci čtu správně, mají na mysli zejména politické uspořádání a ekonomickou úroveň. V těchto dvou kategoriích je rozdílů nade vší pochybnost hodně, jejich srovnávání čteme dnes a denně včetně názorů na to, kam zrovna patříme.

Mě však coby studenta zajímá srovnání vzdělávacího systému a povahy vzdělávání obecně. Vzhledem k jeho k důležitosti je udivující, že vzdělávání není více akcentováno – budoucí generace přece určí, kudy se bude společnost ubírat a prostředí, ve kterém dospívá, na ni má zásadní vliv. Studium v Petrohradě mi dává možnost toto srovnání provést, protože, věřte nebo ne, petrohradská akademická půda je světu podstatně otevřenější, než ta naše, a to jak východním, tak západním směrem. Kontrastů jsem zaznamenal celou řadu, pro stručnost uvedu jeden obzvlášť ilustrativní: Příběh dvou profesorů.

Doktor Christopher Gerry, národností Brit, získal vzdělání na University of Essex, působil na University College London a v současnosti vede laboratoř ekonomie zdraví na Higher School of Economics v Petrohradě. Během mého pobytu mimo jiné přednášel teorii veřejné volby. Jeho přednášky byly živé, plné vtipů a diskusí, s minimem matematiky a formálních modelů. Co je pro tento příběh důležité, nebylo hodiny bez narážky na brexit nebo amerického prezidenta. Uvedu příklady. Klíčovým problémem veřejné volby je fakt, že i společnost racionálních individualit může dojít k iracionálním skupinovým rozhodnutím. Jako příklad posloužilo zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA nebo rozhodnutí Britů opustit EU. Zásadní vliv médií na politický proces může být údajně ilustrován faktem, že na referendu a vystoupení Velké Británie z EU měla zájem britská média. Dále je příčinou brexitu konzervativní lobby, která protlačila určitý způsob hlasování. Mám podezření, že jedna z přednášek neodpadla pouze kvůli pracovní cestě do Londýna, ale kvůli účasti doktora Gerryho na March for Europe, o němž nám pak živě vyprávěl. Používal jej také jako příklad toho, že někteří lidé jsou kromě materiálních faktorů motivováni i vyššími cíly. S Trumpem, případně konzervativci, byla situace stejná – Trump vyhrál mimo jiné díky tomu, že zmanipuloval neinformovanou většinu.

Doktor Sloboďan, národností Rus, vystudoval Washington University v USA, poté působil v belgické centrální bance a na různých evropských univerzitách, včetně prestižního pražského ekonomického institutu CERGE. Nyní je vedoucím katedry ekonomie na HSE v Petrohradě a přednáší magisterskou makroekonomii. Jeho přednášky bývaly poměrně suché, na vtipy chudé, zato plné matematiky, grafů a formálních modelů. Komentáře k reálné politice jsem se dočkal jedinkrát, a to když doktor Sloboďan hovořil o obtížnosti makroekonomické predikce. Jeho větu si pamatuji doslovně: "Já vím, že se při výuce nemá mluvit o politice, ale fakt, že je prezidentem Trump, zřejmě bude mít vliv na světovou ekonomiku."

Příkladů mám podstatně více, pointa je však zcela evidentní: Pro západní způsob myšlení je prezentace vlastních politických názorů ze strany vyučujícího zcela běžnou (snad až nedílnou) součástí výuky, pro východní nikoli. A podle mých zkušeností z domoviny, v tomto smyslu rozhodně patříme na Západ. Proto tvrdím, že pánové jako Kartous, Janda, Mitrofanov, Pehe, Horký a další z nekonečné řady jim podobných se vůbec nemusí bát posunu našeho státu na východ. O naši nastupující generaci bude v českém vzdělávacím systému dobře postaráno.

Poznámka první:

Na legitimní a nabízející se námitku, totiž že v totalitním státě, kterým Rusko je, se vlastní (protirežimní) názory říkat nesmějí pod hrozbou minimálně ztráty místa, odpovím hned. Jednak většina přednášejících nemá problém si v případě potřeby najít místo na dobré, tím méně špatné, západní univerzitě či finanční instituci – většina jich v takových pracuje/pracovala, někteří mají na Západě dlouhodobé povolení k pobytu či dokonce občanství (například zmíněný doktor Sloboďan je trvalým českým rezidentem).

Dále, Petrohrad je nejliberálnější město v Rusku a HSE nejliberálnější univerzita v Petrohradě. Vážně není problém kritizovat prezidenta nebo poměry ve federaci (ověřeno); ten nastává až ve chvíli, kdy se účastníte masové, nepovolené demonstrace. Nesvoboda společnosti má určitě vliv, zrovna v tomto případě jej však považuji za minimální.

Poznámka druhá:

Těch příkladů konfrontace Západ/Východ mám mnohem víc, třeba příběh Portugalce, Rakušanky a Čecha. Teorie ekonomického růstu vedené bývalým Sloboďanovým studentem z Prahy, doktorem Koljužnovem, nebyly právě snadné – pokročilá ekonomie vyžaduje poměrně slušnou znalost matematiky. Každý asi ví, jak je na tom české školství s matematikou, a na západ od nás to není lepší. Ale zatímco Čech spolu s Rusy sklopil uši a šrotil rovnice, Portugalec s Rakušankou přišli na jedinou přednášku. Posléze vyrazili na studijní oddělení s žádostí, aby se z předmětu odebrala matematika, a že místo dvou úkolů (jejichž řešení zabralo v součtu 20 stránek ((ne)rovnic)), průběžného testu a zkoušky (podobného typu), chtějí předmět ukončit napsáním eseje. Skutečně by mě zajímalo, na jakou stranu v tomto kontrastu Česká republika patří.

Poznámka třetí (update):

Abych předešel mylnému subjektivnímu výkladu smyslu textu (obligátní pasáž): Netvrdím, že pan Gerry je blb (naopak, je to jeden z nejlepších učitelů, co znám), netvrdím, že teorie veřejné volby je kravina (naopak, je to jeden z nejlepších kurzů, co jsem měl). Dále netvrdím, že Rusko je země zaslíbená a Západ prohnilá díra (dokonce si to ani nemyslím) ani netvrdím, že se Česká republika má stát monarchií v čele s carem a přijmout rubl jako národní měnu. Nic z toho sice v textu ani v mojí hlavně není, ale vzhledem k interpretačnímu kontextu v Čechách je nutné tuto poznámku napsat (soudě podle reakcí na tento článek a další mé příspěvky).