Na březnovém sjezdu ČSSD delegáti na popud předsednictva strany schválili změny stanov, které zavádějí i kontroverzní kvóty pro ženy usilující o zvolení do funkcí. Na kandidátkách bude muset být zastoupeno čtyřicet procent žen....
Na březnovém sjezdu ČSSD delegáti na popud předsednictva strany schválili změny stanov, které zavádějí i kontroverzní kvóty pro ženy usilující o zvolení do funkcí. Na kandidátkách do krajských a sněmovních voleb bude muset být zastoupeno alespoň čtyřicet procent žen.
Ve straně však ohledně tohoto opatření zvýhodňujícího něžné pohlaví nepanuje jednomyslná shoda. Mnoho mých sociálně demokratických kolegů má ke kvótám oprávněné výhrady. Za urážku žen považuje takové opatření i prezident Miloš Zeman, podle kterého může díky tomu neschopný muž schopné ženě neprávem říci, že je na kandidátce jen kvůli kvótám. Zcela souhlasím s panem prezidentem, že lidé by neměli být protežováni na základě pohlaví, ale měli by se prosadit svými kvalitami.
Zastánci genderového zvýhodňování argumentují tím, že feminní prvek je v politice potřeba, protože ženy na řešení problémů nahlížejí jinak než muži a mohou do politiky vnést hlubší sociální cítění, mateřskou něhu, porozumění, empatii, laskavost, slušnost a další pozitivní vlastnosti. To může a nemusí být pravda. Ohlédneme-li se napříč politickým spektrem, zjistíme, že v posledních letech tomu bylo spíše naopak.
Obzvláště nechutným způsobem se ve vysokých funkcích předvedly zejména poslankyně Věcí veřejných. Stačí vzpomenout na vulgarismy prošpikované telefonáty Kristýny Kočí, která si svým diletantským intrikánstvím přivodila politický pád nebo na přehnaně ambiciózní a o to víc neschopnou Karolinu Peake, jenž v zájmu své kariéry rozštěpila vlastní stranu a aby se v nějaké funkci udržela ve vládě, překousla i ponížení od Petra Nečase, který ji po týdnu vykopnul z křesla ministryně obrany. Dalšími odstrašujícími případy jsou Vlasta Parkanová, jejíž falešně zazpívaná óda na americký radar spíše pobavila, na rozdíl od tristního působení v roli ministryně obrany, kde proslula několikanásobně předraženým nákupem letounů CASA. Připomeňme i inteligencí nepříliš oplývající Kateřinu Jacques, která sice byla zvolena za Zelené, ale nevěděla, co je biomasa nebo Mirku Němcovou, jíž snad ani nemá smysl komentovat.
Samozřejmě, podobných případů se najde mnoho i mezi muži-politiky, ale z výše uvedených příkladů vyplývá, že je nesmyslné nahlížet na ženy jako na nadpozemské bytosti, které z politiky udělají nedělní školu. V této souvislosti však existuje i praktický problém vyslovený některými delegáty – obávají se, že ve svém obvodu jednoduše neseženou dostatečný počet žen na kandidátky. Ve finále by to mohlo vést ke zběsilému náboru rodinných příslušnic politiků, které nemusejí mít o politice ani páru a jejich jedinou kvalifikací bude správné pohlaví. Vzpomeňme na neúspěšné protežování Aleny Borůvkové a Kateřiny Brožové a poučme se z vlastní historie.
Za rozumný přístup považuji nechat věcem volný průběh, a pokud ženy budou mít zájem se v politice angažovat, nechť tak učiní a samy se svými schopnostmi prosadí na kandidátky a do vedoucích pozic. Pak jim nikdo nebude moci vyčítat, že úspěchu dosáhly díky kontroverzním kvótám.
