Vlci ve středních Čechách

Téměř po dvou stech letech zažíváme návrat jedné z dominantních šelem naší fauny, vlka obecného, do Středočeské krajiny. Tento fakt dokládá hodnotu regionu jako kvalitního a velmi rozmanitého přírodního prostředí.

 V této chvíli uplynuly necelé dva roky od historického milníku, dokladovaného rozmnožování vlka obecného v našem kraji. Necelé dva roky jsou velmi krátkým obdobím na exaktní závěry, zhodnocení všech dopadů a predikci vývoje vlčí populace v našem regionu. Shodou okolností si vlci ke svému návratu vybrali vhodné území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj, resp. krajinu pod Bezdězem. Tato krajina je historicky poměrně řídce osídlena, k čemuž v minulosti přispěla zejména existence bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Jedná se o území, které splnilo základní požadavky vlků na jejich životní prostředí, tedy především klid a dostatečnou potravní nabídku. Tyto faktory jsou klíčovým předpokladem pro jinak poměrně přizpůsobivou psovitou šelmu. S ohledem na potravní nároky a průměrnou velikost smeček tvořenou vlky v našich podmínkách (obvykle do pěti jedinců) považují zoologové za velmi pravděpodobné jeho další šíření. Nicméně s přihlédnutím k počátečnímu stádiu disperze na našem území je příliš brzy určovat její další směr.

Skutečnost návratu vlků je potřeba vnímat v celém kontextu jako veskrze pozitivní jev. Není důvod podléhat historickým mýtům, ve kterých vlk vystupuje jako ztělesnění zla. V uplynulých 100 letech novodobé evropské historie není dokladován žádný útok vlka na člověka. Konkrétním příkladem tohoto stavu může být sousední Slovensko, kde nebyli vlci nikdy zcela vyhubeni.

Jedním z pozitivních faktorů návratu vlků pro naši přírodu může být například redukce přemnožené černé zvěře, kdy se vlci jako potravní oportunisté zaměřují na adekvátní kořist, která v daném teritoriu převládá. Vedlejším dopadem je tak i zvýšení genetické kvality populace kořisti vlivem selektivního tlaku. Vlk ve svém prostředí působí zejména v roli tzv. „zdravotní policie“ a zaměřuje se především na různě hendikepované kusy, což do značné míry může zmírnit střety s myslivostí. Je dokladováno, že hospodářská zvířata se stávají kořistí ve výjimečných případech, především v době nedostatku jiné potravy.

Jak již bylo v úvodu zmíněno, je zřejmé, že z podstaty druhu, resp. s postupným nárůstem jeho početnosti, může a bude docházet ke konfliktům s hospodářskými zájmy člověka. Jedná se zejména o oblast  pastevectví. Tento problém je nicméně dostatečně reflektován v platné první úpravě, kdy vlk jako kriticky ohrožený a zároveň evropsky prioritní druh požívá ochranu dle zákona o ochraně přírody a krajiny a zároveň i podle zákona o myslivosti. Ruku v ruce se zákonnou ochranou jde i právní nástroj k sanaci případných újem, kdy jsou propláceny náhrady škod působených tímto druhem podle zákona o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.

Zdrojová oblast případného šíření vlčí populace je situována do míst s ideálním prostředím i odborným zajištěním (správa chráněné krajinné oblasti). Odborníci zaměstnaní na správě chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj mají nezbytnou erudici i kapacity pro zajištění kontinuálního monitoringu a zejména počáteční osvěty mezi různými uživateli a hospodáři vlky osídlovaného prostoru, což je nejlepším východiskem pro jejich úspěšné etablování v naší přírodě.

Závěrem tedy nezbývá než vyslovit přání, aby se z návratu tohoto charismatického druhu mohli radovat i naši potomci.