Boží království - jak se stát sám sebou.

v dnešním čtení z evangelia Ježíš mluví o království nebeském. Co si pod tím představit? Nebe bylo pro tehdejší lidi synonymem pro samotného Boha. Takže tady Ježíš sděluje , jak se uskutečňuje vláda Boží ve světě.

Kázání na 26. 7. 2020

Biblická čtení: 1. Královská 3, 5 - 12; Římanům 8, 26 - 30; Matouš 13, 31 - 33.

          v dnešním čtení z evangelia Ježíš v několika podobenstvích mluví o království nebeském. Co si pod tím představit? Nebe bylo pro tehdejší lidi synonymem pro samotného Boha. Takže tady Ježíš sděluje poetickou formou posluchačům, jak se uskutečňuje vláda Boží v tomto světě. V tomto světě? Pokud existuje Bůh, tak potom ovládá celý vesmír. Tak proč mluvit o uskutečňování jeho vlády?

       Ano věříme, že Bůh je stvořitelem celého vesmíru. Vše v něm spočívá. Kupodivu je to tak, že Bůh dal lidem možnost, volbu, svobodu aby v něj věřili, nebo taky ne. Lidé jej mohou poslouchat, nebo si také se svým životem dělat, co chtějí. Četl jsem zajímavou myšlenku, že Bůh  se stahuje z tohoto světa, aby dal svému stvoření prostor svobody k rozhodnutí. Je skrytý. A jediným způsobem, kterým Bůh používá, aby přesvědčil tvory se svobodnou vůlí, kterými jsme my, aby se pro něj rozhodli, je láska.

            A co znamená ono Boží, nebo li nebeské království - je to nabídka Boží přítomnosti v našich životech. Nabídka toho, že pocítíme, že nejsme sami, že je tu někdo kdo nás zná lépe než mi sami sebe. A přesto, že nás tak dobře zná, přijímá nás takový, jací jsme. Chce nás vést, přetvářet, pozvedat nás z našich pádů a selhání. Nechce nic menšího, než abychom se stali každý sám sebou ve své jedinečnosti a přitom si uvědomili nádheru a nesamozřejmost světa kolem nás. Jde prostě o to, abychom žili ve skutečné realitě a nenechali se tzv. zblbnout virtuální realitou sdělovacích prostředků a reklamy.

             Jak jsem řekl, Bůh je v tomto světě i kvůli naší svobodě skrytý. Nechává se lidem nalézt v okamžicích ztišení, úžasu, ale i bolesti. A tady se setkáváme s prvními semínky, která zapouštějí kořeny. Vzpomínám si, jak jsem jednou Bohu řekl: „Bože, jestli jsi, je dobré v tebe věřit.  Pomoz mi, abych tě našel.“ Bylo to v době, kdy jsem byl znechucen činy některých lidí, kteří sami sebe halasně nazývali křesťany.  Dětem ve výuce náboženství říkám, že je to nebezpečná prosba. Bůh ji vyslýchá. Tato prosba může změnit celý život. Ten se stane dobrodružstvím. Nestane se lehčím. Nezbavíme se problémů a starostí. Vidíme jeho cenu, nádheru a nesamozřejmost. Z malých počátků může vzrůst něco velkého. Tak jak z hořčičného semene vzroste v palestinských podmínkách strom až čtyři metry vysoký. Z malých začátků může vzrůst něco, co ovlivní, přetvoří celý lidský život. A nejen to, život celého lidstva. A ten obraz o ptácích sídlících na stromě odkazuje na harmonii, pokoj navzdory bouřím v nás a ve světě kolem nás. Podobný význam má i ono podobenství o kvasu v těstě. Tři měřice mouky, z toho se dá udělat pokrm pro 150 lidí. A tak Boží působení v životech několika lidí přineslo dobrodiní milionům. Takový lidé se zachovali jako ti dva, co prodali vše, co měli, aby získali poklad, či drahocennou perlu. V životě prostě platí, že se někdy musíme zříci i věcí dobrých a příjemných, pro věci nejlepší. V duchovním životě se učíme nelpět na tom, co máme, být svobodní.

            Ovšem jak nám naznačuje poslední podobenství o síti, nejedná se o cestu jednoduchou. Božím jménem a vírou se zaštiťují různí lidé. V nás a kolem nás je přítomno dobré i zlé. A tak na cestě víry v Boha, která je cestou k smysluplnému životu, životu v realitě se setkáváme s problémy, těžkostmi, zraněními. Je to pravidlem. Ovšem Bůh má moc nás i skrze takovéto zkušenosti učit. Někdy je to tak, že z těžkostí a problémů vycházejí ty nejcennější zkušenosti. Věděl o tom i apoštol Pavel, když v epištole Římanům napsal: „ Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ Není to tak, že by si Bůh liboval v utrpení, nebo jej na nás cíleně sesílal. On nás neopouští, v utrpení nás podpírá a učí.

            Zákoníky, kteří se stali učedníky království nebeského, na závěr dnešního evangelia přirovnává k hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.  A tak i pro nás platí, že cesta následování Boha zjeveného v Ježíši z Nazareta je cestou dobrodružnou, kdy stále něco nového poznáváme, jsme překvapováni. Často musíme svoje představy přehodnotit. Více a více poznáváme svoji omezenost a slabost a na druhé straně velikost Boží lásky a milosti. To potom vede k vnitřní svobodě.

Amen