Říkal jsem si, jak asi každý tráví svůj volný čas, když je venku hezky.. A proč o tom nenapsat, že ?
Teď nám svítí krásné sluníčko, zahřívá nás na těle i na duši, a pokuď při takovém dni se s někým můžeme držet za ruce, cítíme se pak jako v pohádce. Avšak kupříkladu já takovou pohádku nemám, snažím se tak notné místo v srdci zaplnit zálibami jako je například fotografování, četbou či poslechem hudby. Ve fotografování vidím svět sice za hledáčkem svého fotoaparátu, ale pořád je to jiný svět, kterého si jinak nevšímáme za jízdy autem či jinou dopravou. V knihách se můžete začíst do příběhu ve kterém se stáváte hlavním hrdinou /kou. Stáváte se najednou mnohdy vlastním snem o úspěchu, naplnění nebo jen zvláštní rolí v životě. Při poslechu hudby relaxujete nebo nostalgicky vzpomínáte na věci dávné, ať už na první lásky nebo úsměvy a zářivé chvíle.
Bohužel, to vše je dokonalé jen pokuď své pocity sdílíte ještě s někým druhým, byť na chvíli se může zdát, že Vaše "ulita" skýtá vše co si přejete, přeci jenom nějaké to prázdné místo tam je.
Řekl jsem si, že bych se mohl rozepsat.. o tom, jaká ta ulita může být v mém pojednání s nepřehlednutelným, ale..
Při obvyklé procházce, třeba s pejskem a brašnou fotoaparátu občas zabloudím do lesa. Pejsek si zaštěká na kolemdoucí, a splní si tak denní dávku nadávek s výhružným úsměvem plného zubů.
A když mu zrovna nikdo nevadí či nemá odvahu to zkusit na pejsky větší velikosti, strká svůj čenich do mechů a keřů, přičemž občas jej vytáhne jak bagr lžíci od hlíny. Když pomineme psí nepravidelnou chůzi typu "nečekám a tahám nebo počkej dokuď to nevyčuchám," tak pozorujeme své okolí a nemůžeme se zbavit pocitu, že nejsme sami. Když nás něco zaujme, roztáhneme stativ a svůj objektiv ponoříme do světa, kterého si většinu svého času nevšímáme. Do chomáčů pavučin, ležérních brouků či čmeláků, které když se jich Váš pozorovací talent dotkne, tak na Vás pořádají nálety s pořádným brumem. Pokuď je Váš pejsek zabrán například do rozhrabování mraveniště, máte možnost si vyblýsknout i nějakou tu květinu nebo šneka, u kterého musím podotknout, že Vám neuteče ze záběru.
Posléze se vracíme domů, možná oba s jazykem na hrudi, možná v opačné roli psovoda, kdy je to právě pejsek, který Vás potáhne zpět.
V případě knihy je to úplně něco jiného. Pejsek Vám sice štěkat do kapitol nebude, ale rozhodně si bude stát zatím, že má v klíně přednost před nějakou knihou. Možná Vás jen vyruší, při nadávání na sousedy, které jsou pro něj příliš hluční. Nedoporučuji číst báječnou knihu při kávě, jednak ji budete pít studenou a navíc teď, když zachraňujete svět, letíte ke hvězdám nebo řešíte rébus k tajuplnému pokladu nemáte na ni čas, a po chvíli už na ni stejně zapomenete. Samozřejmě pokuď budete u knihy dohánět učivo nebo vymýšlet nový recept do svého kulinářského portfolia, tak se káva hodí.. tedy pokuď se nechcete probudit o pár hodin později s částečnou kapitolou na čele. Každopádně univerzálni kniha pro každého není, což si myslím, že je dobře. Ale, kdyby skutečně nějaká byla, tak by vypadala asi takto: "Za tmavé noci a hustého deště, vyběhla temná postava z nedalekého domu, svírající revolver v levé ruce. Přiběhl domů, kde připravil romantickou večeři při svíčkách a za pomalé hudby si navlékl zástěru a začal připravovat kuře na cibuli, neopomenul na česnek, který orestoval na pánvi a do zbytku zamíchával koření a cibuli s decentním kořením. Po krásné a dlouhé večeři, si pohlédli do očí, a v té chvíli již nebylo třeba slov, on se ji zmocnil a při jejím vzrušení ji začal svlékat, oba umocnil jejich chtíč a myšlenka na sladké usínání. Brzo ráno ji políbil a odešel na kosmodrom, kde ho již čekal raketoplán na Saturn, zde totiž proletí asteroid, který by mohl narazit do země a on jej musí tuto zkázu odvrátit. Při jeho návratu na zem bylo zapotřebí hledat přeživší po pádu letadla s šestnácti cestujícími na palubě. Nicméně, pokuď vezmeme v úvahu směrnici sedmnáct a skrze kružnici uděláme střed, ve správném výsledku dojdeme ke stejnému závěru."
A nyní se dostáváme k hudbě, a možná i k sousedům.. to záleží na vkusu a decibelech.. Zde se ještě zmíním, že "decibely lásky," také dokáží rozžhavit sousedy.
Hudební scéna je dosti bohatá.. když pominu stereotypní melodii připomínající rozbitou pračku co Vám ždímá po bytě, a do její jednotvárnosti se později přidá jakési bouchání od sousedů na zeď, tak tu máme alkoholiky, neb zpívání se struhadlem v hrdle moc nejde. Pak tu máme zdrcující skladby o tom jaká nás čeká bída s většinovou náplní o dvou slovech, nebo šílené mlácení do bubnů jako zákazník na dveře supermarketu ve dni, kdy jsou slevy až osmdesát procent. Ovšem najdou se i jiné, takové, kdy Vám jízda ve vozidle uteče hodně rychle, při nejlepším se proberete v objetí keře nebo pohledem do výstřihu sestřičky. Horší případy nebudu rozepisovat, když si uvědomím, co by pak měl každý za volantem puštěného, tak se mi ježí vlasy. Ale samozřejmě jsou i tvrdé skupiny, které dokáží překvapit. Pak tu máme taneční hudbu.. některou bych také nedoporučoval za volantem.. určitě ne za slova "všichni ruce nahoru.." a když už jsme u těch gestikulací, asi by bylo zajímavé si za volantem občas rapnout nějaký ten popěvek, kor když projíždíme kolem hlídky. Ne pane příslušníku to jsem Vás nechtěl plácnout na pozdrav nebo Vás nějak škádlit.. nicméně jistá forma pokuty takové nedorozumění jistě spraví.
Už bych k tomu více říct nemohl, je toho spousty a jak by to řekla dnešní mládež v hudebním pořadu: "Wo co gou, je to cajk.."
