Vajgly a existencialismus

Na zastávce u hřbitova jsem čekal na tramvaj. Můj pohled se zastavil na štěrku mezi kolejemi. Tam ale bylo vajglů.... Na délce jednoho metru kolejí jsem jich napočítal skoro čtyřista.

Položil jsem si otázku? Proč je jich tady tolik?

Že by zapůsobil genius loci? Jak jsem již zmínil, zastávka je u hřbitova. Že by kuřáci, čekající na příjezd dopravního prostředku, byli pohledem přes hřbitovní zeď zasaženi hlubokým poznáním své smrtelnosti? Že by si v ten moment opravdu uvědomili, že jim jejich zlozvyk ukrajuje ze života? A že by díky tomuto osvícení okamžitě na místě skoncovali se zlozvykem a odhodili cigaretu?

Jenom chvíli jsem se "opájel" takovýmito myšlenkami. Vzhledem k tomu ale, že většina vajglů byly opravdu jen vajgly a ne nedokouřené cigarety, byl možný jen jeden závěr:

Kuřáci jsou prostě čuňata a pohazují vajgly, kde je to napadne....