Ale do hospicu by chtěli všichni....

Poznámka k restitucím církevního majetku. Impulsem se mě stal článek Školské sestry de Notre Dame reagují na složenkovou kampaň

Ocenil bych, kdyby si jej kritici přečetli a chvíli přemýšleli. Připojuji i odkaz na pohled z druhé strany: Církve a stát: desatero mýtů a fakta
 
V celé této situaci se ukazují ve své zoufalosti dvě vady českého charakteru - obrovská závist pokud jde o peníze (v jiném případě o úspěch) a dlouhodobě budovaná nenávist k třídnímu nepříteli - k církvi. Jsou to výsledky dlouhodobě pěstovaného vulgárního materialismu. Nepíšu ateismu, protože ten předpokládá jistou úroveň reflexe.
 
Takže nyní několik milionů občanů, jak psala paní Procházková, zásadně nesouhlasí s narovnáním majetkových vztahů. Ale ti stejní se během několika let budou poohlížet po zařízeních, kde by oni sami nebo jejich blízcí důstojně prožili poslední roky či dny svého života. A ty lepší velmi, velmi pravděpodobně budou církevní, ale bude jich míň, než by chtěli....