Vicepremiér a ministr práce Marian Jurečka chce vytvořit síť poradců, kteří mají nasměrovat lidi k dobrému hospodaření.
Předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová rovnou poradila, že lidé mohou pomoci situaci s nedostatkem energií například tím, že si vezmou další svetr. Tohle ale není úkol vlády.
Proč? Odpověď dal před pár dny například Thierry Bros, který se na prestižní pařížské vysoké škole politických věd Sciences Po zabývá mezinárodní energetikou. „Katastrofa už nastala. Myslím, že hlavní otázka je, kdy se vedoucí představitelé Evropské unie proberou," řekl.
Upřímně, asi jsem ho ani nemusel citovat, protože to vidíme všichni. Cena termínového kontraktu na elektřinu na burze v Lipsku překročila 700 eur (přes 17200 korun, což je asi 28 korun za odebranou 1 kilowattu v celkovém vyúčtování při běžném tarifu) za megawatthodinu a je tak oproti nedávné minulosti čtrnáctinásobná. ČTRNÁCTINÁSOBNÁ. Cena plynu se dostala přes 280 eur (přes 6900 Kč) za megawatthodinu (MWh). Před rokem se ještě pohybovala pod 27 eury za MWh.
Kdo nemá to dočasné štěstí, že by ho zatím chránila fixace, ten už teď valí oči na zálohy, které po něm dodavatelé chtějí. Jde často o mnohatisícové částky měsíčně, někdy i desetitisíce. To je pro většinu lidí i firem prakticky likvidační.
A lidé i firmy právem od vlády očekávají, že tento obří průšvih bude řešit. Nechci lacině kopat, vláda nepochybně něco dělá. Snaží se naplňovat plynové zásobníky, získala pronájem terminálů na zkapalněný plyn, připravuje speciální tarif. Nakonec i Jurečkovův plán s poradci není samozřejmě úplně od věci. Řada lidí opravdu neví, že existují různé cesty, jak můžou ušetřit. Jenže v míře zmíněného průšvihu to musí být až podružné opatření vedle těch zásadních. Rada Markéty Pekarové už pak působí spíše jako výsměch, byť i šetření v podobě snížení teploty při vytápění má samozřejmě svůj smysl.
Jenže lidé by si svetr oblékali mnohem ochotněji, kdy například viděli, že se vláda opravdu snaží cenu energií snížit. Například tím, že navrhne alespoň dočasné zrušení emisních povolenek, které jsou rovněž rekordně drahé a na ceně elektřiny mají rovněž nezanedbatelný podíl. Nebo tím, že budou vyjednávat s výrobci elektřiny její dodávky za nižší ceny. V této souvislosti ale velmi překvapilo, že se vláda prý prakticky nezabývala nabídkou Sev.en Energy, která chtěla státu prodat elektřinu za předválečné ceny. V první řadě by měla samozřejmě vláda vyjednávat s polostátním ČEZem.
Odpovědní ministři v čele s premiérem by zkrátka měli přednostně hledat všechny možné cesty, jak zajistit dostatek energií za co nejnižší ceny. Nic jiného teď nesmí být důležitější prioritou. Situace je totiž opravdu kritická a bude nejspíš ještě kritičtější.
Evidentně se to ale neděje. A právě proto působí rady a plány ministrů na lidi spíše jako červený hadr na býka.
