Sportem k trvalé invaliditě?

Tak jsem se v novinách dočetl, že během sobotního zápasu mezi Boltonem a Tottenhamem se hráč Tottenhamu Fabrice Muamba zhroutil a přestal dýchat. Ještě dnes se neví, jestli se ho podaří zachránit.

Mladá Fronta o tom napsala značně emotivní článek, u jehož čtení jsem nevěřícně kroutil hlavou. Neberte mě špatně, nechci tuto jistě smutnou událost nijak zlehčovat, ale nějak nedokáži pochopit některé reakce. Příjde mi jako by spoustu lidí překvapilo a šokovalo, že se něco takového může stát. Přitom to zas tak překvapivé není.

Když se podíváme na to, jak vypadá v současné době vrcholový sport, není se vlastně čemu divit. Ze sportu se stal byznys, za dobré výsledky se vyplácí horentní sumy peněz, kluby s hráči obchodují jako s věcmi a všeobecně se tlačí na pořád lepší a lepší výsledky, často bez ohledu na zdraví sportovců.

Jenže naše tělo má určité limity, které prostě překročit nemůže a když se o to budeme snažit, skončí to kolapsem. Bohužel, málokdo si to v honbě za úspěchem uvědomuje, případně to záměrně ignoruje, protože peníze jsou přece na prvním místě.

Dokuď se náš přístup ke sportu nezmění, obávám se, že se takovéto tragédie budou opakovat.