Krajinou Ölandu

Öland je švédský ostrov ležící v Baltském moři. Baltem pro nás středoevropany začíná sever, pro švédy je ovšem Öland jih, kam jezdí v létě za teplem a koupáním.

Na Öland vede od roku 1972 z města Kalmar šest kilometrů dlouhý most. Po mostě se bohužel nesmí na kole, takže jedu autobusem. Přes vodní hladinu je vidět proužek země. Po necelých deseti minutách vystupuji na první zastávce na ostrově. Obloha je ocelově šedá, ale neprší, jen je trochu chladno. Nakládám věci na kolo a jedu první metry na Ölandu.

Přijel jsem k prvnímu z mnoha větrných mlýnů, kterých je na Ölandu několik stovek. Jsou velmi rozmanité, některé jsou zděné, většina je dřevěných, některé chátrají, některé jsou zachovalé. Ne nadarmo se Ölandu říká "ostrov větrných mlýnů".

Jedu směrem na jih. Silnice nevede těsně kolem pobřeží, protože je zde moře mělké a jsou zde rozsáhlé pobřežní mokřiny, které tvoří hnízdiště mnoha druhů ptactva. Pokud si vzpomínáte na pohádku vyprávějící o putování  Nilse Holgersona na hřbetě divoké husy, tak právě na Ölandu přistáli a odpočívali. Vnitrozemí jižní části ostrova potom tvoří step jménem Alvaret. Jižní část ostrova je využívána především zemědělsky, pasou se zde krávy a místní zemědělci jsou významnými producenty mléka.

Poslední čtyři kilometry na jižní konec ostrova vede úzká silnice. Nalevo i napravo je step porostlá nízkou trávou, keři a zakrslými stromy tvarovanými větrem a drsným počasím. Z obou stran je blízko moře, břeh je tvořen velkými i menšími oblými kameny. Na konci ostrova stojí maják Lange Jan, neboli Dlouhý Erik. Je z něj úžasný výhled do okolí.

Ostrov je osídlen již od doby kamenné. Svědky tohoto osídlení jsou zbytky prehistorických kamenných pevností, většinou kruhového tvaru. Jedna z nejznámějších je zrekonstruovaná pevnost Eketorp. Uvnitř pevnosti jsou kamenné stavby a příbytky, je to vlastně takový skanzen doby železné.

Skrz mlhu se začala objevovat modrá obloha a sluníčko. Krajina dostala nové barvy. Hnědočervené větrné mlýny se vyjímaly proti  modré obloze, švédské vlajky na stožárech vlály ve větru a jejich jasná modrá a žlutá barva zářila.

Přijel na místo jménem Kapelludden, kde je zřícenina staré kaple s kamenným křížem. Na břehu jsou malé rybářské domečky a poblíž je ocelový maják. V trávě na břehu a v mokřinách je spousta ptáků.

Na severu ostrova se nachází les Trollskogen, neboli „les trolů“, divoký a mimo cesty zcela neprostupný les. Vede jím asi čtyři  kilometry dlouhá úzkokolejná železnice. Je to pozůstatek železnice, která vedla po celém Ölandu, a sloužila pro převoz dřeva a zemědělských produktů. Na břehu moře leží vrak rybářské lodi Swiks, která zde ztroskotala v bouři v zimě roku 1926.

Na nejsevernější cípu ostrova se vyjímá bílý maják Lange Erik, neboli Dlouhý Erik. Stojí na malém ostrůvku, který je od pevniny oddělen jen úzkým pruhem moře, přes který vede most. Vedle je prázdný červený dřevěný domek. Ještě někdy před patnácti lety zde žila rodina, která se o maják starala, ale dnes je maják již plně automatizovaný, takže toto nádherné romantické místo zůstalo opuštěné.

Od majáku Lange Erik vede cesta podél západního pobřeží. Pobřeží je zde úplně jiné, než na zbytku ostrova. Kamenná pole, vápencové skály, step, stromy tvarované větrem a drsným počasím. Kamenná pole jsou tvořena ostrými kameny, mezi kterými rostou ojedinělé trsy trávy, občas keř nebo zakrslý strom. V jednom místě poblíž cesty jsou z kamenů postaveni "mužíci", také jednoho malého stavím na památku, že jsem zde byl. Vzpomínka je to ale pomíjivá, protože sníh a zimní bouře je do dalšího jara srovnají.

Kamenná pole vystřídaly vápencové skály. Někde leží rozlámané obrovské kusy skal, někde moře a počasí vytvarovalo ze skal útvary, které se jmenují raukary. Název je ze slova rauk, které znamená kouř, protože některé raukary připomínají svým tvarem stoupající kouř. Míjím staré vápencové lomy v nichž se dříve těžil ölandský vápenec, projel jsem i jedním fungujícím lomem. Na místě jménem Jordhamn stojí starý dřevěný větrný mlýn, který se často objevuje na fotkách a obrázcích z Ölandu. V jeho blízkosti jsou zbytky mlýna poháněného koňmi. Tyto mlýny sloužily k drcení vápence, který byl důležitou komoditou a vozil se z Ölandu po moři do měst na březích Baltského moře.

Na Ölandu je mnoho velmi starých pohřebišť. Jsou tvořeny skupinami osamělých kamenů v trávě. Mají svou atmosféru, když mezi nimi procházíte, fouká vlhký vítr a dálka se ztrácí v mlze.  Jedním z nejznámnějších je pohřebiště, kde je z  kamenů vyskládán 26 metrů dlouhý půdorys lodi, která se nazývá Noah's Ark, neboli Noemova archa. Pohřebiště  vzniklo na konci doby bronzové  asi před 3000 lety.

Pršelo celou noc, prší i dopoledne. Jak mě Öland přivítal, tak se se mnou loučí, deštěm, větrem a zimou. Ale tady na samém začátku "severu" se s tím tak nějak počítá a ölandské krajině to na kráse nijak neubralo.