Léto poznamenává mnoho činností člověka. O změnách v chování lidí už toho bylo napsáno hodně. Ale o příčinách těchto změn?
V létě se setkávám nejen s vyhrocenými teplotami na ulici ale také s vyhrocenými teplotami v mysli. Teplota nad 30 stupňů je pro některé lidi mezní v činnosti mozku. Mění návyky a styl chování. Zvlášť patrné je to na silnicích. U řidičů, kteří mají klimatizaci, není rozdíl až tak patrný. U těch "bez klimy" můžete spatřit přes otevřené okno auta věci, které jsou jindy k vidění obtížněji. A to tedy nenahlížím do cizích aut. Jen když se nemohu přenést přes blbosti, jichž jsem na silnici svědkem, tak alespoň vyčítavý pohled bez gestikulace a beze slov. A v tu chvíli vidíte teda věci.
V Dněpropetrovsku, což je jihovýchodní Ukrajina, bych se někdy vysoukal i z kůže. Městská hromadná doprava v milionovém městě spočívá na tzv "maršrutkách". Jsou to poloviční autobusy asi pro 25 sedících a 15 stojících. Jsou velkou psychickou zátěží pro ostatní řidiče, neboť maršrutek je opravdu hodně, řidiči těchto mašin trpí velkou nudou za volantem a tudíž mnohými činnostmi které nudu odstraňují.
Používání mobilu, k hovoru nebo psaní sms, za jízdy, je zcela běžnou záležitostí. Na Ukrajině každý, kdo sedne za volant, tak okamžitě začíná telefonovat. Policie to toleruje. Dobrá, řidiče který telefonuje poznávám během několika sekund podle jeho jízdy a dávám bacha. Ale to co je k vidění u řidičů těchto minibusů je neuvěřitelné.
Řidič, který veze 30 cestujících a telefonuje vcelku běžná věc. Ovšem řidič, který telefonuje na dvou mobilech najednou, to neuvidíte nikde ve světě. Podle mého odhadu točil volantem nohou ale nevím to jistě. Když ne nohou tak čímpak?
Řidič inkasuje od nastupujících peníze. Je to 5 hřiven (asi 4,50 Kč), jízdenky jsem nikdy neviděl. A to že peníze počítá při jízdě a někdy také u toho telefonuje, to již nepřekvapí. Zvláštností zde také je, že maršrutky nemají zastávky. Prostě se postavíte na chodník a když vidíte přijíždět tu svou (mají číslo linky) - mávnete. Řidič okamžitě zastaví a to kdekoliv. Vy, kteří jedete za ním, necháte z vlastních úst proudit slova nezveřejnitelná. Ano, v křižovatce nestaví ale zadek busu v křižovatce bývá běžný. Stejně tak cestující musí vykřiknout název ulice, kde je křižovatka a místo kde chtějí výstup. Pro cizince a neznalého místního ulicepisu velká sranda. Maršrutky nebývají v dobrém technickém stavu. Po ulicích plných děr a v buse vlastně bez tlumičů, je cestování v sedě zdraví nebezpečné. Jel jsem tak čtyři krát a považuji se za hrdinu. Zatím jsem fyzicky zdráv. Psychiku ať posoudí jiní.
Po dlouhé době jsem tady uviděl tramvaje, které jsou vyrobeny u nás. Ano, jsou to ty žlutočervené klasiky, souprava o dvou vozech, jeden průvodčí, který na zastávkách přestupuje do zadního či předního vozu. Koleje, které nejsou svařované, jsou zdrojem obrovského hluku. Ale jedna rarita tady přece jen je. Nazval jsem ji tramvaj kabriolet, kromě místa pro řidiče a čtyř sedadel pro pracovníky, má celý vůz uříznutou střechu a používá se na dopravu materiálů pro opravy kolejí. Šťěrk, písek, beton a další. Zkusím vyfotit a dát fotky sem na blog.
Zatím lidi ahoj!
