Smysl života. Hledala jej vždy a všude. Jedinou cestou, která se zdála, že vede k cíli, bylo vědění. Oddala se studiu s vášní a vytrvalostí sobě vlastní. Zdědila urputnou tvrdohlavost po své matce a sklon k neklidu a nadšení pro v
Zdědila urputnou tvrdohlavost po své matce a sklon k neklidu a nadšení pro věc po otci.
Hledala tajemství světa v teoriích o vzniku vesmíru, záhadu stvoření života v organické chemii a biologii.
Čím více se dovídala, tím víc se ji zdál smysl života, tajemství o kterém už tak dlouho přemýšlela, vzdálené.
Alice si někdy si říkala, že zvolila špatný směr. Hlavně po rozhovorech s kamarádkou. Znaly se snad od narození. Nikdy neměly společné zájmy, vždy se však jejich osudy setkávaly. Byly ve všem jako oheň a voda. Ona vysoká s tmavými vlasy, kamarádka Šárka, která vystudovala historii a měla slabost pro filosofii, byla něžná blondýnka.
Říkávala jí, že vše už tady jednou bylo. Jestli nějaký smysl života existuje, už jej někdo našel.
Tak jak ona měla slabost pro nejnovější objevy a teorie, Šárčinou vášní byly staré knihy.
Vzpomněla si na ni na dovolené. Zabloudila do malého antikvariátu poblíž pláže. Hledala pro sebe zábavu do letadla na cestu domů.
Tu knihu vzala do ruky náhodou, aby se dostala k jiné, jejíž obálka ji zaujala. Když ji kniha vyklouzla z prstů, rozevřela se a ona uviděla to starodávné písmo, vzpomněla si na kamarádku. Nevozila známým dárky z dovolených. Zdálo se jí to zbytečné, tahat sebou něco, co si člověk stejně může koupit doma. Ale když projížděla prsty po zažloutlých listech knihy, cítila, že tento dárek je něco, co opravdu potěší.
V letadle rozbalila balíček z antikvariátu. Začetla se do novely od oblíbeného autora. Byl to nejspíš jeden z jeho prvních, nebo z období ve kterém měnil styl. Těšila se na poutavé čtení, na to, že se vnoří do příběhu a zapomene na to, že sedí v letadle s kilometry vzduchu pod sebou. Nemohla se však začíst. Připomnělo jí to filosofické knihy, které ji kdysi půjčila Šárka. nekonečné polemiky a žádný děj.
Znovu sáhla do balíčku a vyndala starou knihu. Tvrdé desky měla polepené tapetou, která se začínala v rozích třepit. Někdo se pokoušel vzhled knihy neuměle vylepšit. To byl nejspíše důvod, proč už dávno neskončila v rukou sběratelů starožitností.
Otevřela knihu a znovu se zadívala na písmo. Zažloutlý skvrnitý papír byl hrubý, písmena na něm byla ručně psaná. Byla napsaná tak pečlivě, že se na první pohled zdály tištěná. Nebyly zde obrázky, ani ozdobná začáteční písmena. Jen strohý text prokládaný podivnými vzorečky.
Ty ji zaujaly nejdříve. Byla ze svého oboru zvyklá na vzorce, žila jimi, někdy měla i pocit, že ve vzorcích myslí.
Některé vzorce se jí zdály povědomé, jiné nesmyslné. Zalistovala dál. Někde uprostřed narazila na vzorec, který poznala stoprocentně. Zatajila dech. Měl jiné proměnné, než se obvykle používaly a tam, kde měla být konstanta, byla další funkce, jinak vše sedělo. Byl to výraz z moderní fyziky známý maximálně padesát let. Jak se mohl dostat do této prastaré knihy? Vědci už rovnici dlouho zkoumali. Věděli, že není správně, něco v ní chybělo. Funkce místo konstanty? Mohli lidé v dávných dobách vyřešit problém, se kterým si moderní vědci neví rady?
Otevřela knihu na začátku, doufala, že zde objeví původ knihy. Kniha byla sešitá hrubou nití, která se se třepila a na některých místech i trhala. Desky vypadaly přidané později. Text začínal bez jakéhokoli úvodu hned na první stránce.
Nalistovala tedy na konec. Tady uviděla několik řádků, které se od ostatního textu lišily. Jako by byly napsány ve spěchu.
Tuto knihu jsem napsal tajně. Na začátku minulého roku jsem byl vybrán pro tajné poslání. Nikdy jsem nebyl tělesně zdatný a tak mě mé vybrání udivilo. Až když jsem se dověděl, že jde o opisování knih, pochopil jsem. Byl jsem vždy pečlivý a mé písmo neobsahovalo chyby.
Texty, které jsem měl za úkol psát, byly podivné. Nic v nich nedávalo smysl, jediné, na co kladli důraz, byla přesnost a bezchybnost textu. Což bylo těžké, když vezmu v úvahu, že jsem polovině nerozuměl.
Do té doby jsem si test vždy psal nanečisto. Tuto činnost mi zakázali. Nic z toho, co jsem psal, se nesmělo dostat za zdi kláštera. Je těžké vzdát se stylu práce, kterou děláte mnoho let. Psal jsem si texty nanečisto tajně a tak vznikla tato kniha.
Čím déle jsem psal, tím jsem měl větší podezření, že jde o tajné ďábelské učení. Jsem třetí syn zchudlého šlechtice, otec i matka zemřeli před lety na mor a starší bratr málo dbá rodinných svazků. Nikdo mě nebude postrádat. Má práce se blíží ke konci a s ní i můj život. Ještě této noci se pokusím utéct a knihu vynést sebou.
Bratr Gabriel
Alice se zadívala na flekatou stránku a přemýšlela, co se s mnichem stalo. Utekl? Nebo schoval knihu v úkrytu a po letech ji někdo našel? Můžou být skvrny na listech stopy po násilné smrti? Nechtěla na to myslet.
Opatrně zabavila knihu a nechala její obsah na dobu, až dojede domů. Kdy bude mít klid a její fantazie nebude na plné obrátky vytvářet překotné a fantastické scénáře.
Dovolenou si brávala o dva dny delší, než zaplacené pobyty. Měla ráda klid a odpočinek po cestě. Většinou si užívala dlouhého spánku a pocitu, že nikam nemusí.
Tentokrát dva volné dny využila jinak. S nadšením se vrhla na knížku. S úžasem ji prolistovala. Byly tu snad všechny vědecké odvětví, které člověk vymyslel a možná i některé další. Zběžně pročítala text, než se dostala k něčemu, co zná. V dobách studia lehce koketovala s biochemií a tak ji zaujala pasáž o léku. Měla to být substance, která prodlužuje život.
Připadalo ji, že čte zápisky šíleného alchymisty. Ještě šílenější bylo, že zápisky mohly být pravdivé. V hlavě ji hučelo, nic jí nedávalo smysl, a přesto do sebe vše zapadalo. Bylo toho tolik, její hlava praskala informacemi.
Uprostřed noci si uvědomila, že nad knihou sedí skoro osm hodin. V žaludku ji zakručelo. Sušenky, které spořádala, byly prachbídnou náhražkou jídla.
Při nákupu si rozmyslela, co dál. Musí se soustředit jen na jednu část v knize. Musí zjistit, jestli to, co se v ní píše, je pravda. A čím jiným začít, než rovnicí z jejího oboru.
Prozkoumat, přepočítat rovnici jí trvalo několik měsíců. Spojila se s odborníkem, který se rovnicí zaobíral. Její návrh vyměnit konstantu za funkci jej nadchl.
Pak už byl jen krůček k zveřejnění objevu v odborném časopise. Byla to kvapná doba naplněná prací a nadšením. Na knihu v tu chvíli zapomněla. Uvědomila si to, když seděla v kuchyni a s přihlouplým úsměvem se dívala na svůj článek.
Kniha, co s ní? Měla by ji dát veřejnosti. Přece jen to není její objev. A v knize jsou jich desítky.
Zazvonil zvonek u dveří. Čekala na Šárku. Měly jít oslavit její úspěch, kniha bude muset počkat.
Místo malé blondýnky ve dveřích stál urostlý muž. Usmál se na ni a podal jí ruku.
„Mám pro vás nabídku.“ Řekl po představení.
Šárka vešla do ztichlého bytu. Byl o už týden, kdy se Alice neozvala. Šárka nakonec kontaktovala její rodiče. Ani oni o ničem nevěděli. Neodpovídala na telefon a v práci se také neukázala.
Vše bylo jako jindy. Jen jediná kytka, kterou Alice vlastnila, začala vadnout a na stole ležel otevřený časopis.
