Koláč s drobenkou - pokračování ???

Líně se protahuju. Nemám kam spěchat. Z postele koukám oknem do zahrady, závěsy na noc nezatahuju, je tu tma i bez nich. Jsou to tři měsíce od doby, kdy jsem sem přijela, zoufalá, naštvaná a smutná.  

Dnes mám v plánu posbírat spadaná jablka a zkusit koláč. Dělá se z křehkého těsta a jablka se míchají s karamelem. Uvidíme.

Snídám čerstvě umleté kafe, (z obchodu paní Fialové), žádné presso, ale pořádného turka. Přikusuju vánočku (od maminky paní Fialové, paní Boučkové) a popíjím čerstvě nadojené mléko (spíš smetanu). Takovouhle snídani nepředčí ani croasanty, ani makronky nebo bagety od Paula, ani latté ze Starbaxu. Trvalo mi  hodně dlouho, než mi to došlo.

Zvoní mi mobil, na návštěvu se ohlásí Simona. Přemýšlím, jestli se mám namalovat, ale nakonec to zavrhnu. Proč taky? Slunce mi vyšisovalo vlasy a opálilo tváře. 

Simona, moje kamarádka z dob, kdy jsem pracovala dvanáct hodin týdně a pracovní týden jsem končila v Duplexu s lajnou koksu, vystupuje z luxusního fára. Sluší jí to jako vždycky. Má na sobě vlněnou bundu s koženkou od Prady, džíny od Gasu a boty od Alda. Vlasy jí stříhal Šula a pernamentní make-up září novotou. Dokonalost sama.

" Ty vole, to je bomba," křičí a líbá mě na tvář. " Taková samota, to by se mi líbilo, jen ta cesta sem, to by chtělo vyasfaltovat, bála jsem se, že nedojedu ..." hučí a hučí.

Přivezla mi parmskou šunku a kaštany, já jí na oplátku nabízím domácí škvarky s čerstvě upečeným chlebem.

" Zbláznila si se, živočišný tuky a sacharidy?" Nakonec ochutná, dovolí si třikrát kousnout. Zdálo se mi to, nebo se jí opravdu obličej rozzářil slastí? 

Taky mi přišla nabídnout práci. Pětatřicet nástupní plat. Je to míň, než jsem měla u Igora, ale je to začátek. Nový šéf, noví klienti. Nový život. Jen nevím, jestli takový chci.

Simona odjíždí se slovy že doufá, že její nabídku neodmítnu. Že dostanu rozum.

" Hele, na pár dnů je tenhle zapadákov fajn, ale na zbytek života? Vzpamatuj se, kočeno," zavolá na mě a bouchne dveřmi od své káry.

Za ty tři měsíce se toho událo víc, než jsem Simoně řekla. Za prvé jsem se sblížila se svým tátou. S tátou, který odešel od mé mámy. 

Za druhé se mi vdává máma. Zítra.

No a do třetice jsem se zamilovala. Aspoň si to myslím. Od chvíle, kdy mě Michal vzal na ryby, ho nemůžu dostat z hlavy. Seděli jsme na břehu řeky, pili kafe z termosky a přikusovali nevzhledné, drobivé a suché borůvkové koláče. Michal si je máčel do kafe a dělal si srandu, že by nechutnaly ani rybám.

Nakonec chytil štiku, praštil jí kamenem, podřízl a podal mi ji. Byla studená a kluzká a překvapivě krásná. Řekl mi, ať si  vezmu a upeču na másle. Myslela jsem si, že půjde se mnou do chaty a že se spolu vyspíme, koneckonců jsme spolu strávili příjemnou noc a ráno, ale Michal se se mnou rozloučil a odešel domů. Zbyl po něm zmatek a mrtvá ryba.

Od té doby, od té chvíle, kdy mi dal pusu na čelo a odešel, na něj pořád myslím. Na les, v kterém jsme sbírávali králičí bobky, na první cigáro, ukradené Michalovu dědovi a  vykouřené v garáži, na přežrání třešněmi, na jeho záda, když mi kosil louku a na jeho ruce, jak se mě dotýkaly, když mi vyndával klíště a na jeho oči, na ten pohled, kterýma se na mě dívá, když myslí, že ho nevidím.

Kdybych měla věřit své intuici, řeknu, že je na tom jako já. Kdybych brala vážně to, jak se chová, myslím si, že mě má za mladší a mírně retardovanou sestru.

Sobotní ráno mě vítá drobným deštěm. Oblékám si šaty na ramínka, najednou mám pocit, že je to moc - laciné, je asi to správné slovo. Přetahuju si přes ně kašmírový svetřík, takhle je to tak akorát - ani moc, ani příliš.

Nebýt táty, tak na tu svatbu vůbec nejdu. Nebýt Michala, který se nabídl, že půjde se mnou, cítila bych se dnes mnohem hůř, než se cítím. Moje máma se vdává. Je v tom něco definitivního, jistota toho, že už se k sobě s tátou nevrátí. Jsem dospělá, ale jejich rozvod mě zasáhl mnohem víc, než by se dalo předpokládat. Kladu si ho trochu za vinu, to, že jsem za nimi častěji nejezdila, že jsem si nevšimla, jak jsou spolu nešťastní.

Mamka má decentní kostým, dokonce i Kroupa vypadá jako člověk. Vyměnil svůj nátělník za šedou košili  a na celý den zapomíná mít blbé poznámky a narážky. Máma vypadá strašně spokojeně a já se konečně seznamuju s Kroupovou dcerou Janou a synem Martinem. Jana je na svatbě i se svým manželem a malou holčičkou. Ta holčička říká mé mámě babi a mamka si s ní očividně rozumí. Co všechno o své mámě nevím? Když se všichni dohromady fotíme, přijdu si nějak navíc. Ale jenom do té doby, než do mě šťouchne Martin, Kroupa v mladším vydání, a řekne:" Pocem ségra, namáčkni se ke mně." Takže mám dva  nevlastní sourozence a neteř. Jsou všichni fajn. Proč jsem se s nimi neseznámila dřív? Co jim na to mám říct? Že jsem prostě byla pitomá?

Dívám se na svojí mámu, jak se blaženě dívá na plešatého Kroupu, pro mě ode dneška Ludvíka, pozoruju Janu s jejím mužem, jak láskyplně tančí dohromady se svou dcerou, ten pohled mě dojímá. Tancuju s Michalem. Příjemně voní. Drží mě pevně a krásně se směje. Martin mě táhne na panáka. A na druhého. Za chvíli spolu dovádíme na parketě, smějeme se, blbneme. Dáváme si další rundu. Michal se usmívá, nevypadá, že by mu to vadilo. Jsem lízlá. Jsem lízlá a všechno se mi zdá trochu rozmazané a tak jdu za Michalem a poprosím ho, abychom už jeli domů.

" Jak si přejete, krásná vílo," naráží na kopretiny, které mi za výstřih (svetřík je dávno někde na židli) dal Martin. Sleduju Michala za jízdy. Řídí opatrně, občas se na mě usměje. Nedívá se mi na prsa, ani na nohy. Sedím schválně vyzývavě, připadám si sexy a neodolatelná. Jsem nadržená. Neměla jsem sex už skoro čtyři měsíce.

" Zastav," přikážu. Michal vyhodí levý blinkr, opatrně zajede ke kraji.

Dívám se na něj a doufám, že se dovtípí. Doufám, že se na mě vrhne.

Místo toho vyskakuje z auta a otvírá mi dveře. " Chceš pomoc?," ptá se mě a vytahuje mě ven.

" Co blbneš," vyjedu na něj.

" Myslel sem, že se ti chce zvracet," odpoví bezelstným tónem a opře se o kapotu.

" Ne, chce se mi šukat," zařvu. " Seš snad teplej nebo co?"

Michal se na mě dívá a trvá mu celou věčnost, než něco řekne.

" Nejsem teplej, ale rozhodl jsem se, že to budu dělat až po svatbě. S tou pravou," odpovídá mi vážným hlasem. " A nesměj se mi," dodá.

Není mi do smíchu. Rozbrečím se. Brečím nad svým zpackaným životem. Nad Honzou, Igorem a deseti dalšíma. Nad horkými červenci, které jsem trávila v práci v rozpálené Praze místo na dovolené. Nad mámou a tátou, kteří už nepatří k sobě. Nad tím, že moje máma má Ludvíka, teď se s ním nejspíš miluje a sama nad sebou, nad třicetiletou holkou, která sedí v narvaných šatech v autě jediného slušného kluka na světě celá ubulená a s rozmazaným makeupem.

Přijíždíme k chalupě a já mezi vzlykama a omluvama poprosím Michala, aby byl ještě chvíli se mnou. Jdu rovnou do sprchy, Michal vaří kafe. Oblékám si vytahaný tepláky a mikinu, stejně na tom nesejde. 

" Vážím si tě," řeknu Michalovi hned, jak vejdu do kuchyně. Stojí u kuchyňské linky a jí můj jablkový koláč.

" Vážně, je to romantický, čekat na opravdovou lásku." Zkoumavě se na mě dívá, jako by nevěřil, že to myslím vážně. Sedáme si spolu na gauč. Mám chuť olíznout mu z tváře vanilkový cukr. Mluvím. Vyprdelím na sebe všechno. To, jak sem se odvařila v práci, to, jak mě vylifroval Honza, což mi dnes už vůbec nevadí, protože jsem ho vlastně nemilovala. Mluvím o práci, kterou mi nabídla Simona a o tom, že se možná ani nechci vrátit do Prahy. A pak mu řeknu, že se mi líbí. A že bych možná taky byla schopná počkat si na milování, protože mě sex nikdy opravdově nebavil.

" Nevím, co na tom lidi mají," melu. " Vlastně jsem orgasmus musela vždycky předstírat," svěřím se.

" Myslíš, že by ti moc vadilo, že už nejsem panna?" zeptám se ho.

Michal pokrčí ramenama, což pochopím jako že ano. Znovu se rozbrečím. Položím mu hlavu na rameno, utřu si noc do jeho košile. Chvíli mě objímá a najednou cítím, jak mě líbá na krk. Cítím jablka, skořici a karamel.

Udiveně zdvihnu hlavu.

" Já jsem ti, Macku, kecal," řekne a začne mě líbat.  

PS - pokud Vás zajímá, co bylo před začátkem dnešního příběhu, najdete to na  http://kultura.idnes.cz/ankety.aspx?idanketa=A20130916_jdv_533 a pokud se Vám příběh líbí, dejte mi prosím hlas.

Děkuju moc, Marcela T