Když se žena rozhodne - jak to vidí muž

Doopravdy milujeme jen toho, koho milujeme i v jeho slabostech a bědách. Mít ohledy, odpouštět, utěšovat, to je veškerá věda lásky.    A.France: Baltazar odkaz na http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/328786/Kdyz-se-zena-rozhodne.html

Karel: "Hele, já se do ní zamiloval snad na první pohled. Byla jako zjevení. Ta přednáška o Asii byla celkem nudná, i já bych o ní dokázal mluvit zajímavěji. A ona měla pořád nějaký dotazy. V tom svým hábitu vypadala jako divoženka. Dostala mě, když si o přestávce vytáhla svačinu. Kus chleba se slaninou. Musel jsem na ní prostě zírat. Víš jak jí. Jak dřevorubec. S chutí. Ona dělá s chutí všechno.

Půl roku potom ležíme u ní na gauči a ona, že chce dítě. Viděla ve špitále nějakou starou rodičku co porodila předčasně, tenkrát to ještě nebylo tak úplně běžný a prej že má nejvyšší čas. Je na vrcholu biologického zdraví, nebo co. Tak jsem řekl jo. Nenapadlo mě, že otěhotní hned, ale Jituně to bylo jasný, prej jsme každej tak jinej, že to biologicky sedí dokupy. Hele, žádná svatba, je to přežitek, řekla mi. Kterýmu chlapovi by to nevyhovovalo? Máma nadšená, že bude mít vnuka, v rodným listě jsem já, jasně.  Volala mi s chalupy, že jí praskla voda a že jede do porodnice. Sama, autem. Byl jsem na tenise, ukecal jsem jí ať si zavolá taxíka. Jasně, že rodila až za několik hodin, ale co kdyby? Prý to bylo zbytečné, mohla jsem si dojet sama, řekla mi pak. Hele, rodila jak nějaká klisna. Tak mi připadala. Seděla na balónu, sprchovala se a pak řekla jdeme na to. Žádné keci. Zatlačila a pak mi podali Elišku do ruky. Já byl nejšťastnější chlap na světě.

Hele, žádný nějaký emocionální drama, nic se nekonalo. Strčila jí bradavku do pusy a kojila. Dala jí spát, pohladila po hlavě a Eliška spala.  Sex jsme měli pět týdnů po porodu, už se nemohla dočkat. Od dvou měsíců rajtovala i s kočárkem na kolečkových bruslích. Elišce bylo půl roku, když si Jituna koupila psa.

Chápeš to, koupila si psa. Do toho bytu.

Prej byla furt sama. Jak sama? Chodila kam chtěla, dělala si co chce. Víš jak pouští ty chlupy? A jak slintá. A smrdí, ne že ne. Pak mi řekla, že ten byt je její, tak ať neprudím. Dostala ho po babiščce a babička prej vždycky měla psa. Psi v tomhle bytě byli dřív než ty ses narodil, argumentovala. Mohli jsme se nastěhovat k našim do baráku, ale to ne. Než by ho dala na dvůr do boudy, každej večer ho vzala a na dvě hodiny s ním zmizela. Na Eliščiný oslavě řekla mej mámě, že ten dort je krásněj ,ale plnej živočišnýho tuku, ať ho Elišce nedává. Místo bonbónů že jí rozinky. Máma se mohla zjančit. Jasně že do ní taky šila, oslava na hovno. Potom mi Jitka řekla, že bude lepší, když půjdu pryč. Tak sem šel. Myslel jsem si, že na pár dnů. Šel jsem k našim.

Hele, jasně, šla do práce. Hlídala její máma, mně se stýskalo, tak jsem se přišel udobřit. A ona, že to necháme nějakou dobu takhle. Naši nadšený, že jsem u nich s Eliškou. Vlastně mi to vyhovovalo. Máma vařila, prala, Jitka se stavila, dali jsme si kafe, někdy jsem vracel Elišku já a tak. Vždyť víš, jak to bylo.

Jasně že jsem měl nějaký ženský. Bylo mi přes třicet. Nic zásadního. Pak mě Jituna naštvala s těma koňma. Učila Elišku jezdit, Eliška o tom pořád mluvila, furt kdy pojedem za Mirkem, na koně a tati, pojedeš s náma? A Jituna - ale vždyť víš, že tatínek nemá rád zvířátka. Tak jsem jel. Jen sem ho viděl, bylo mi to jasný. A s tímhle budeš žít? ptal sem se jí. Co je ti do toho, vztekala se.

Jasně, když jsme spolu jeli na dovolenou, bylo to fajn. Já si vždycky řekl, že jí to snad dojde. Ale pak se dala dohromady s tím horolezcem,  chtěla  táhnout Elišku někam do hor, to jsem řekl to teda ne. Holka dělá tenis, docela jí to jde, nebudeš jí kurvit někde na skalách.

A pak mi Joska nabídl to Japonsko. Víš, že to byl můj sen. Jenže já celý čtyři měsíce musel myslet na to, co bude dál. Byl jsem v tý partě nejstarší. Všechno bylo takové čisté a dokonalé. Eliška se mezi tím vykašlala na tréninky. Jituna jí prostě povolila, prej holka sama nejlíp ví, co ji baví. To mě strašně naštvalo. A pak že chce nový kolo. Jasně, Jitka si ho kopila sama, nějaký závodní, snad za třicet tisíc. Chápeš to, proč si nekoupila levnější, zaplatil bych Elišce půlku. Hele, rakety, boty, oblečení, trenéra, všechno jsem platil já. Řek se jí, že to dám k soudu,. Ať určej alimenty. A že budu chtít Elišku do střídavý péče. Už mě nebavilo volat jim a domlouvat se s nima. Mě se tati nechce, já chci jít s holkama...tak se jí to prostě nařídí, týden u mě, týden u ní. A hotovo.

A pak Jituna přišla s tím nápadem. Dá se k vojákům. Upíše se na jednu misi, nic víc. Tvrdila, že kvůli penězům, no jasně, bude mít dobrej plat, takhle si peníze honí po nočních a víkendech. Znělo to jak scifi, nevěřil jsem, že to udělá. Udělala. Chvílema jsem na ní pyšnej, někdy mám strašnej vztek a taky se o ni bojím. Ten kašpar, co za ní přijel, viděla si ho? Zvonil na ni a ona do háje, on fakt přijel, já s ním nechci mluvit. Ona prostě sbalila nějakou gumu, na tom výcviku, rozumíš tomu? Eliška se tomu smála, hele, mamka má nápadníka, a Jituna - ale já s ním fakt nechci mluvit, nakonec jsem tam zůstal do rána, já to tak prostě mám.

Eliška to chápe, my sní o tom mluvíme. Prej je to lepší, než kdyby měla rodiče jako Katka. To je dcera tý učitelky, jak s ní Eliška kamarádí. Jitunu obdivuje. I já jí přijdu zajímavější než její fotřík. Prej jsme cool. No, já bych si to s ním někdy klidně vyměnil.

Brzy se Jitka vrátí, za tři týdny. Jsem zvědavej, jestli se změnila. Když s ní mluvím, přijde mi smutná, ale to se dá pochopit, ne? Ale nemyslím, že jí chybím já. Já ti ani nevím, jestli mě někdy milovala.

No, musím uznat, že je to s Eliškou někdy těžký. Třeba ta její hudba.O víkendu se to dá vydržet, ale pořád? A tím pořád myslím pořád. Včera prej tati, kouřil si někdy trávu? Co jí jako mám říct? To jí mám lhát?  

No, Jituna mi chybí. Tuhle jsem byl na večeři s jednou kolegyní z práce. Hele, mě to prostě nebavilo. Dala si salát a deci bílého vína, prý držím si linii. A já myslel na Jitku, jak se cpe svíčkovou.

Mám to marný, tý se už nezbavím."