Základní problém proč jsou děti na odpis - nezodpovědnost. Lidé by se měli začít chovat jako lidi. Ve vedení státu by měli být schopní lidé a ne takovcí bezzásadoví jedinci :

"Mužje sloup stanu, žena jeho plachtou a děti jsou provázky, kteréstavbu spojují" » Arabské přísloví.

Děkuju

Patřím do skupiny dlouhodobých pěstounů, které kritizujete. V požadavcíh jsem měla: většinové etnikum, korigovatelné vady, horní hranice věku 6 let, max 2 děti. Sama jsem si musela zodpovědně určit, na co stačím a na co ne. Jako samoživitelka, která bude muset až do důchodu pracovat, aby se uživila, si nemohu dovolit postižené dítě, se kterým bych musela zůstat doma. Do DPP jdou děti na dlouho, takže když dostanete problémové dítě, je to na celý život, ne jen na rok.

Doufám, že se dočkám doby, kdy pěstounstvi bude oceněno jak si zasluhuje a do rodin budou chodit nejenom bílé, zdravé a malé děti.

"Sociální pracovnice musela s touhle informací nějak naložit, Zuzčina máma neprotestovala, jen řekla, že ona nikam nejede, holku ať si k doktorovi odvezou sami."

Holka měla štěstí, že narazila na slušnou ospodnici. Většina jich by při představě práce dělala nevidím, neslyším, nezajímámě to, moje vedoucí mě kdyby něco přikryje.

Nemyslím si že je to většina, ale že se o těch špatných víc mluví. Nikdo neřekne měl jsem problém, pomohla mi sociálka... já mám štěstí opravdu na skvělé ženské, vždy maximum pro dítě.

Články Marcely Tobiášové čtu velmi ráda, mluví mi z duše....a dovolím si tvrdit, že ví o čem píše. Jsem "dlouhodobou" pěstounkou sedmnáctým rokem. V mé "žádosti o dítě" jsem uvedla, že mi nezáleží na pohlaví ani etniku, věk nejlépe 0-8 let, nevadí mi fyzický hendikep, bála jsem se mentálního postižení, později jsem si říkala, že bych nezvládla dítě, které umírá....U mé "dcery" byla nařízena ústavní výchova ve 2 měsících. Měla vrozenou srdeční vadu, o rok staršího bratra ve stejném DD a rodiče romského původu, kteří se o ni nezvládali starat. Po více než roce v péči ústavní se dostala do péče mé. Za pár dní jí bude osmnáct let.... Svou biologickou rodinu nezná, její matka nikdy nepracovala, má spoustu dětí s různými muži....Někteří sourozenci zemřely, někteří žijí samostatně, někteří jsou v matčině či otcově péči, 1 sestra šla do zahraniční adopce. Pátrám po nějakém sourozenci, které má ukončené vzdělání a pracuje.....Neříkám, že naše společné žití bylo vždy bezstarostné, ale nikdy jsem ničeho nelitovala...Před nedávnem jsem si dávala "novou" žádost o přechodné pěstounství. Na dlouhodobé jsem se už necítila, beru to jako závazek na celý život...nikdy nevíte, jak dlouho u Vás dítě bude....Také je pravda, že čím větší dítě, tím větší problémy. Platí to u dětí biologických i přijatých. U těch přijatých je největším problémem, že toho mají za sebou více než leckterý dospělý:-( Přechodnou pěstounskou péči jsem si vybrala, že to neberu jako závazek na celý život (dítě je u vás maximálně rok) a je lépe finančně ohodnocena. Má žádost byla zamítnuta. Prý mám 2 náročné děti a víc bych nezvládla.....Nemám "patřičné" vzdělání jako ti, kteří vypracovávají a schvalují zákony a různé metodické pokyny, které o dětech rozhodují, ještě jsem ani žádné dítě nevychovala, ale dovoluji si tvrdit, že pokud by práce dlouhodobých pěstounů byla finančně ohodnocena minimálně tak jako práce pěstounů přechodných, byl by jich dostatek.....:-)

moc pěkně a pravdivě napsané Marcelko

děkuju

Vážená paní Tobiášová,

už v té své nenávisti těch, kteří chtějí, aby se co nejvíce pracovalo s biorodinou, byl konečně zákon o sociálním bydlení apod., zacházíte dost daleko. Že někdo kritizuje současný nedomyšlený systém, kdy se v podstatě zlikvidoval institut dlouhodobých pěstounů a je jen přehršle těch profesionálních, mezi nimiž děti po roce pendlují, aby nakonec nezřídka skončily v ústavu, neznamená, že je sluhou nějakého proústavního lobby.

Sama ve svých článcích píšete, jak věci nejsou černobílé, ale jakmile někdo nemá černobílý názor alá "jedině profi pěstouni vždy, všude a všem dětem!", už prskáte jedy. Což je přesně to, proč mám k proti profi pěstounům averzi. Jsem v kontaktu s mnoha dlouhodobými a ty se mě nikdy nesnažili přesvědčovat o tom, že mimo biorodiny jsou jen děti feťaček a těch, co by je jinak utýrali k smrti, protože často to jsou prostě jen děti s handikepem, z menšin, z chudých rodin apod. I oni jsou ze současného znění zákona nešťastní...

A ještě si dovolím jednu citaci od pracovnice OSPOD: "Děti navázané na přechodné pěstouny se musí postupně přivykat na trvalé náhradní rodiče v případě, že se takoví najdou. PPPD je uzákoněná na rok. Máme v evidenci děti, které jsou více než rok v PPPD, některé už přes dva roky a nikdo je nechce. Většinou jsou to romské děti, zdravotně postižené, s FAS atd. Nevím, jaký má paní ministryně plán, co bude s těmito dětmi, asi žádný. Až řeknou přechoďáci dost, tak se dají do ústavu. Už se to stalo. Jedna přechoďačka se kvůli tomu zhroutila, manžel ji opustil, rodina se rozbila. Ale to je tabu. Jedna osvojitelka mi říkala, že holčička z PPPD měla tři měsíce noční můry z přechodu. Kdo má děti a miluje je, ví o čem je řeč..."

Následnou diskuzi nebudu sledovat.

JF, tisková mluvčí europoslance Tomáše Zdechovského, který dělá vše proto, aby OSPODy nebyly zahlceny často zcela zbytečnými porozvodovými spory a mohly se adekvátně věnovat dětem, které to fakt potřebují. #seminarcochem #rozpadrodin

Jelikož vím, jaký je pan Klaus ml. hulvát a prase, tak paní naprosto věřím a plně s ní souzním a věřím, že ví, co říká a píše. Má totiž osobní zkušenosti. Nevím, jaké zkušenosti máte Vy, ale zjevně si jen přihříváte svoji polívčičku.

Děkuji vám za tento velmi poučný a lidský článek. A před vámi, za to co děláte a že to dokážete a zvládnete, upřimně s úctou smekám.

Děkuju moc