V sobotu, poté co mě všichni rodinní příslušníci opustili, mi zazvonil telefon. Denisa. Neviděla jsem ji celou věčnost, jede na hory za tetou, zastaví se za mnou. Vypadala skvěle. Skvěle, výborně, ale hlavně - nějak jinak.
" Ty máš ale ránu," řekla mi hned ve dveřích. Vzhledem k tomu, že jsem to poslouchala už několik dní , http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/329826/Misto-tasemnice-zanet-okostice.html, nerozhodilo mě to.
Přišlo mi na ní něco divného. Přestože byla dokonale nalíčaná, načesaná, oblečená přesně podle svého typu, něco mi na ní nesedělo.
Ve chvíli, kdy kousla do koláče, mi to došlo.
" Ty máš jinej nos" konstatuju.
" Ty si to poznala? Hele, ví to moje máma, děcka a Vojta ( manžel), jinak nikdo. V práci na mě čuměj, ale nedošlo jim to. Nechala jsem si ho udělat před Vánocema, měla jsem tři týdny volno. Dobrý ne? "
Denisa o tom mluvila odjakživa... O svém klofáku, frkáči, nosanu. Chodila s ním na gymnastiku, do tanečních, vdala se s ním, porodila dvě děti. A teď, v necelých čtyřiceti, ho zlikvidovala. Nechala si místo něj udělat malý, elegantní nosík.
" Bolelo to jako sviňa," vzpomínala. Skoro jsem neviděla, Vojta musel ozdobit stromeček i zabalit dárky. Ten nos je vlastně taky dárek, zaplatil mi ho."
Vysvětluje mi, jak trpěla. Jak mívala pocit, že se všichni na ten její nos dívají. Jak se jí hnusil. Jak jí je teď líp. Rozuměla jsem jí, jen nějak nevím. Je to stále ona, nebo není? Jasně, je celkově dokonalejší, ale je to, jakoby ztratila kousek sebe.
" Hele, třeba Iveta,"snažila se mě přesvědčit, že plastická operace je už dneska normální.
" Ta má všechno". " Jak všechno? " ptám se jako debil.
Denisa už hledá na facebooku. " No podívej, pamatuješ si ji na posledním srazu? Jak je to dlouho? Pět let? Tak koukni!"
Koukám. Iveta, moje spolužačka, matka dvou dcer na fotkách v bikinách i bez. Dokonalé tělo. Třikrát větší prsa než mívala a dvakrát menší zadek.
Hledáme dál: Katka - dlouhé husté vlasy. Očividně našité.
Žaneta - obrovská pusa, nepřirozený úsměv .
Simona - o dvacet kilo hubenější - bondáž žaludku.
No nazdar. Na dalším srazu budu asi jediná, kdo si se sebou nenechal nic dělat. Denisa si mě prohlíží.
" Hele, třeba víčka, tak ty už potřebuješ. A dělá se Ti druhá brada."
Sundávám brýle a čumím do zrcadla. Denisa mi vytáhne pravé víčko asi o pět centimetrů výš. Vidíš, tady mají být. To máš z toho, jak furt čteš."
Navečer otvírám internet. Přemýšlím o tom. Mám na sobě asi tisíc věcí, které bych si mohla nechat opravit. Chtěla bych prsa jako Melissa Debling, nohy Aleny Šeredové, zadeček jako Melanie Nunes Fronckowiak, chtěla bych rovné hladké vlasy a výraznější lícní kosti a taky ...A koukám, co všechno dneska jde udělat. Dokonce i na splátky.
Večer jsem zavolala Ivetě. Celkem ochotně mi vylíčila, kde, kdo o a co jí dělal. Obříznutá bradavka, odstranění kůže, odříznuté břicho i s pupíkem, ten je nový, prostě udělanej pupík, odsátý zadek, botox do čela ...
Zajimalo by mě, jaké to je mít našité vlasy někoho jiného. A co chlap, který zajede při milování prsty do vlasů - a cítí ten předěl? Nevadí mu to?
Jsou prsa potom, co je jich kus odoperován nebo naopak v operován, dvorec s bradavkou vyndán a pak zase našit, jsou potom stále stějně citlivá?
Co pusa vyplněná nějakým svinstvem? Jak chutná? Jak cítí?
Co ...
Napadá mě milion věcí. Kdepak, tohle není moje cesta. Mně nezbývá nic jiného, než nežrat, hýbat se a smát se. Ano, mně nezbývá nic jiného, než stárnout. Možná jsem rozumná, možná srab. Každopádně, Denisa se mi líbila víc se svým nosem, Iveta vypadá jako svoje karikatura, našité vlasy by mi přivolávaly strašidelné sny.
Ach jo. Lepší už to nebude.
http://www.spy.cz/jen-pro-muze/16355-melissa-debling-majitelka-nejhezcich-prsou-anglie?page=0,1
http://magazin.radiobrod.cz/nejhezci-zadky-sveta
http://www.maxiholky.cz/fotky/918/alena-seredova/
