Jak se budeme chovat v době postkoronavirové?

Nejsem epidemiolog. Něco málo si pamatuji z dob, kdy jsem se zajímal o evoluční biologii. A to jediné co mi zůstalo je pohled prostého venkovana, který mi říká, že se s tím svinstvem budeme muset naučit žít.

Chřipka je tu každý rok a čas od času se tu objeví něco, nad čím lékaři kroutí hlavou, s tím, že to ještě neviděli. Ptačí chřipka, prasečí chřipka, SARS, MERS, jejich mutace. Nejsem chřipečkář a z aktuálního koronaviru mám respekt. Stejně tak respektuji nařízenou karanténu. Je plno lidí, kteří na to svinstvo zemřou. Ale drtivá většina přežije...

Stejně jako umíme žít s bakteriemi, i když to děláme podle mě dost blbě. Naordinovali jsme si tuny antibiotik, která chvíli fungovala, ale časem jsme si vypěstovali bakterie na antibiotika rezistentní. Naše řešení? Víc antibiotik. Cpeme antibiotika nejenom lidem, ale i zvířatům. Takže antibiotika do sebe cpeme nejenom v pilulkách, ale i v potravě, kterou kupujeme v supermarketech od velkovýrobců, nejlépe globálních, kteří používají více chemie, více antibiotik. Výsledek? Malého českého zemědělce, producenta, abys pohledal. Ale lepší se to. Čím dál tím víc lidí vyhledává malé farmáře a jejich produkty ze dvora. Dokonce řada lidí uvažuje o vlastním záhumenku s vidinou ovocné, zeleninové a medové soběstačnosti. Ti odvážnější už uvažují i o soběstačnosti masové, drůbeží a vaječné (vidíme stále častěji nové králíkárny i nové kurníčky pro slepice).

A co ten koronavirus? Máme 3300 případů a pár týdnů karantény za sebou. Cestovní ruch zamrznul. Je evidentní, že řada živnostníků i podnikatelů zastavení části ekonomického soukolí nepřežije. Je evidentní, že ekonomické ztráty budou větší než ty na životech. Diskutujeme o termínu, kdy se karanténa uvolní. S nadějí jsme vyhlíželi na konec Velikonoc. To ale už budeme mít asi 8000 laboratorně potvrzených případů. Dnes Vláda schválila dalších 30 dní karantény. To už ale budeme mít podle prognózy už přes 13.000 potvrzených případů. Takže počkáme, až se množství nakažených zečtyřnásobí a pak teprve pak uvolníme karanténu? Do školy se údajně půjde na přelomu května a června. To jako z 13.000 případů na konci dubna během měsíce května koronavirus zmizí? Až bude 13.000 případů tak ukončíme karanténu? Vážně?

Něco mi říká, že se s tím svinstvem budeme muset naučit žít. Budeme muset oploštit křivku nárůstů, počkáme až bude tepleji a viru se bude dařit méně. Počkáme na vakcínu. Ale budeme se s ním asi muset naučit žít - i v restauracích, hotelích, školách, nemocnicích, domovech pro seniory.

Možná se PAK, až odezní karanténa, změní mnohé. Možná si budeme vážit víc svých bližních, možná si budeme vážit víc seniorů, kteří nás vychovali a po kterých jsme zdědili naši zemi, možná si budeme víc vážit lékařů a sestřiček, možná i hasičů, policistů, možná si dokonce budeme víc vážit učitelů, protože ten vopruz s domácí výukou našich dětí je fakt děsnej. Možná si uvědomíme, že to nejdůležitější je lidské zdraví, prevence, otužování, fyzická zdatnost. Nejenom jednotlivce, ale celého národa. Takže možná se přestaneme tolik cpát jídlem a začneme se více otužovat a víc sportovat. Možná i vládním činitelům dojde, že investice do zdraví populace je víc, než házení perel různým parazitujícím neziskovkám a vyhazování miliard za měkké projekty, které nikdo nepotřebuje. Možná i vládním činitelům dojde, že je třeba se vrátit k tomu základnímu a že se budeme muset oprostit od zbytného. Možná nám dojde, že když je nejhůř, tak nám stejně nikdo jiný, než my sami, nepomůže, že soběstačnost a suverenita není až tak špatná věc. Možná vládním činitelům dojde, že je lepší podporovat domácí zemědělství, domácí průmysl, naše živnostníky, naše podnikatele, naše zaměstnance. (ne jenom marketingově před kamerami, ale vážně). Možná budeme víc systematicky ochraňovat naše lesy před kůrovcem, naši půdu před chemizací a erozí a naši vodu, která od nás veškerá odtéká a máme ji jen ze srážek (nejsou lesy, nejsou srážky, není voda). To vše ne jen marketingově, ale opravdovsky, a třeba se na to zeptáme našich seniorů - jak to oni dělali, že jsme měli krásné lesy bez kůrovce, naše pole s bramborama, naše mokřady, potoky a studně s vodou. A možná si necháme i poradit.

Možná. A možná taky ne. Možná budeme dál pokračovat v globální sebedestrukci.

Na koronavirus ještě zemře mnoho lidí, určitě nejenom tento rok. To nejdůležitější, podle mě, bude to, co si z toho vezmeme jako ponaučení. Jak se budeme chovat v době postkoronavirové? Jaká přijmeme pravidla? A jak se připravíme na příště, až přijde SARS 3?