Rok 2020 je dopady pandemie rozbit a Velké C na situaci reaguje zrušením koncertů a častěji se dostává do zahraničí, dokud je ještě Česká republika v dobrých číslech.
4. února zahajuje orchestr a sbor jarní část programu koncertem San Giovanni Batista, což je oratorium Alessandra Stradelly (1639-1689), jež je dnes jediným číslem programu. Dnes je zapotřebí větší obsazení okrouhle dvacetičlenné a zpívat budou francouzský kontratenor Christophe Dumaux Jana Křtitele, italská sopranistka Arianna Venditelli Salome, chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac Heroda, italský tenorista Luca Cervoni Consiglieriho a další Italka s mezzosopránem Gaia Petrone Herodiadu. Dnes žádný sbor, veškerý zpěv obstarají sólisté.
Oratorium má italskou náladu a je plno příjemných nástrojových vstupů, včetně houslí v závěru. Zpívající byli vynikající, zejména pohledná Arianna, vyhlížející velmi římsky. A opět výtečný, jako již loni Krešimir, jehož mít mezi sólisty je výhra.
Další dva jarní koncerty padnou za oběť karanténě.
24. června mimořádný koncert v Pražské křižovatce zvaný Kaffee Kantate, jde se mnou i paní Sylvie. Potkám houslistku Simonu a poprosím ji o rezervaci 2 míst v první řadě, což ona udělá, ale my přišedše jsme si mysleli, že to není naše rezervace, leč pustil nás pán, který mě patrně zná z blogu. Jsme sice po straně a nevidíme přímo na zpěváky, ale místa jinak výborná.
V roli dívky Lízičky, jež miluje kávu, Helena Hozová, otec Schlendrian Roman Hoza a vypravěč Ondřej Holub. Tahle vtipná a hudebně nápaditá reklama na kávu u Zimmermanna vždycky potěší a je jednou z mála (asi tří) světských kantát Bachových. Nestihnuv návštěvu toalet před koncertem vyrazím po kávové kantátě a po cestě po sobě úsměvy hodíme s Anetou a Václavem Luksem, kteří směrem k k toaletám ustoupili při děkovačce.
Po tátovi hudby Vivaldiho Concerto in g moll, RV 157 nastolí benátskou lehkost a na závěr další z géniů Händel přináší své v italském období vytvořené a velice italsky zpěvné Il duello amoroso, HWV 82, kterýžto duel je veden pastýřem Dalisem (Aneta Petrasová), který usiluje vehementně o nymfu Amaryllis (Helena Hozová). Co taky v lese, ovce se klidně pasou a není oč zavadit. Chce uplatnit sílu a je varován, ba vydírán, že ji nejdřív musí probodnout, čehož se zalekne, nato se mu vrtkavé děvče vysměje, že měl vytrvat. Řekl bych, že to muži ve starém Řecku s božskými bytostmi neměli lehké.
13. září jedeme s paní Sylvií na slavnostní koncert česko-německé vzájemnosti do Konojed u Úštěku. Po cestě se lehce naobědváme v Roudnici na náměstí. V Úštěku ještě stihnu kávičku. Koncert začíná v krásně rekonstruovaném kostele Nanebevzetí Panny Marie ve tři a počasí výstavní. Usadíme se na židlích postavených do střední chodby poměrně dosti dopředu. Koncert pořádají Spolek pro obnovu památek Úštěcka a Centrum Vincence Zahradníka. Ten byl místním farářem, filozofem a spisovatelem. Logická je účast Česko-německého fondu budoucnosti
Koncert uvozen nekonečnou řadou projevů včetně místních a církevních představitelů a obou velvyslanců. Před tím posledním ještě stihnu z kostela vyběhnout za účelem fyziologickým. Dnes se hraje již mnohokrát prováděný Bach Komm, Jesu, komm a slavnou Jesu meine Freude. K tomu i v Litomyšli hrané Zelenkovo podmanivé Credo d moll a také Händelovo Gloria, jež nedávno hráno i Collegiem Marianem. Ohromný aplaus, neb kdy se místním podaří slyšet zde světový soubor nejvyšších kvalit a ještě k tomu ta slunečná nálada.
Na závěr z nadšení obecenstva dva přídavky. Aneta mi na dotaz odpoví že: „První přídavek byl z Mesiáše ( č. 11 For unto us a child is born) a druhý Sepulto Domino J. D. Zelenky s mým oblíbeným solo tercetkem vprostřed“. Mám z toho radost a také z Anetiných úsměvů při koncertu. Navíc tu agilně za účelem získání nejlepšího záběru řečeno staročesky šuká po kostele Petra Hajská, což mně neobyčejně milo. A zpívá také dívka Pavla Radostová, sopranistka a zlatovláska, již objímat znamená mít plnou náruč.
19. září ještě stihneme už tradičního Mesiáše jako zahájení nové sezóny. Na sólových pozicích zpívají už v Konojedech vystoupivší slovenská sopranistka Tereza Zimková, altový part Markéta Cukrová, tenor Jaroslav Březina a Roman Hoza zpívá bas. Sličné altistky Kamila a Aneta též přítomny. Mesiáše nijak komentovat nebudu. Jen dodám, že toto veledílo vzbuzuje svou hudbou a zejména prováděním povznesené pocity a dosud jsem se při něm (už počtvrté) cítil nejlépe. Mám pocit, že dnes všichni hráli s dosud největším citovým nasazením.
Tím končí zlaté letní časy a po nesprávně příliš uvolněném létě se virus vrací a s ním zrušení všech koncertů, čímž zmařena podzimní část programu. Píšu to 15. listopadu, kdy je podle všeho nejpravděpodobnější, že letos už žádné koncerty nebudou povoleny.
