Smetanova Litomyšl, zastavení třetí, mariánské

 24. června jsem v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže. Podrobnosti o jeho skoro padesátiletém chátrání a skvěle letos dokončené rekonstrukci najdete na netu a stojí to za to.

     Jedna z nejsilnějších inspirací hudby zejména starších dob je Matka Boží. Je tomu tak ve světě katolickém a ortodoxním. Protestanté neuznávají božskou podstatu Panny Marie a hudbu na ni povětšinou neskládají.

   K Matce Boží se lidé modlí, přičítají jí zázraky, zasvěcují jí chrámy a místa duchovního obsahu, konají procesí na její počest a zobrazují ji téměř stejně často jako jejího syna. K nejsilnějším inspiracím nutně musí patřit ono nesnesitelné a nepředstavitelné pro každou matku. Osobní účast při smrti vlastního potomka, smrti hnusné, špinavé, kruté a veřejné.  Matka jde cestou k popravišti, vše sleduje a žádného východiska nevidí. Nakonec bude mít svého chlapce v náručí a uloží ho spolu s ostatními do hrobu.

   Z této chvíle sejmutí z kříže a spočinutí v náruči povstalo jedno z nejkrásnějších sochařských děl všech dob, Michelangelova Pieta. Už jednou jsem pravil, že žádný muž nemůže plně pochopit, co v takových chvílích cítí matka, aniž bych hodnotil pocity otce nad mrtvým synem. Mnoho mužů v dějinách se pokusilo zachytit na plátně i v dřevu, kameni a kovu, či sklu ony chvíle, kdy matce běží myslí pod křížem vše, co se k synovi kdy vázalo. Třeba takový Rogier van der Weyden. A mnozí se to pokusili říci hudbou.

   Jedním z nich byl Giovanni Batista Pergolesi (1710-1736) hudební talent rozměru srovnatelného s kýmkoli geniálním, kdo se do té doby i poté narodil. Jak by vypadala hudba 18. století, kdyby se dožil aspoň šedesátky, tj. jako naše největší osobnosti Smetana, Dvořák a Suk?

   Ze všech velkých hudebních postav se dožil nejkratšího věku. Přesto po šestadvacetiletém skladateli zůstalo 8 oper včetně slavné přestávkové vložky La Serva padrona, v níž někdy před devíti lety zazářila Marie Fajtová v českokrumlovském barokním divadle, a na ukázkách z této výtečné komické operní miniatury na Youtube jsem poznal tu nejkrásnější ze všech operních pěvkyň všech dob, Andulku Moffo. To nemůžu vydržet a tady ji máte: https://www.youtube.com/watch?v=cIsYwz7EVG8&list=PLE67034AA58095FFD&index=5

   Pergolesi napsal dále přes třicet dalších vokálních a instrumentálních děl. Z nich se dnes asi nejvýše cení právě Stabat mater pro mužský soprán, mužský alt a orchestr. Napsal je pro neapolský chrám sv. Luigi di Palazzo. Zajímavé je že jím zde chtěli nahradit dílo proslulého a vysoce ceněného Alessandra Scarlattiho. Pozor na to, Scarlattiů v hudbě je pomalu víc než Bachů a je vždy třeba přičinit křestní jméno.

   Jak bývalo v barokní době zvykem, upravovalo se a opisovalo a používaly se skladby, nebo jejich úseky v jiných dílech, dělal to i takový plodný génius jako J. S. Bach, který cituje upraveného Pergolesiho v jednom svém žalmu. Pergolesiho dílo na rozdíl od mnoha jiných barokních skladeb přetrvalo a hrálo se po celá tři staletí. To nepotkalo ani Bacha, ani Händela, ani Mozarta. Nemá smysl spekulovat, proč. Rabíni by řekli, že je to tak i tak a že je možné úplně všechno. Podobně hovoří i jaderní fyzici.

   Poněkud obsáhle jsem se dostal až k poslednímu číslu koncertu, leč tři věci předcházely. Program otevřelo známé a velmi staré Ave Maria Giulia Cacciniho (1550-1618), jež přišla, jak jsem čekal, zapět sopranistka Lucie Silkenová. A doprovod zajišťuje známé Barocco sempre giovane s dirigentem Louženským.

   Lucie nedávno zveřejnila na facebooku fotku z velikého zavařování třešní a jahod a dnes je tu s vlasy zapletenými do tenkého copánku. Soudím, že pro samé zavařování nestihla dojít ke kadeřnici, aby jí vytvořila na hlavě ony obvyklé umné uzly někdy i s drze trčícími prameny, jež jednu dámu na facebooku podnítily k suché poznámce: „veverka“. Anebo své kadeřnici nedala dost sklenic s jahodami a ta odmítla za tak nízkou odměnu tvořit. Uvidíme.

   Ale i tak to Lucii moc sluší a při děkovačce rozverně přiběhne zpět s pukrletem, a barokně pohodí copánkem a nožkou vzad. Nato přichází Václava Krejčí-Housková zazpívat mariánskou antifonu Salve Regina Nicolo Porpory (1686-1768). Muže, jenž zazářil doma v Itálii, poté i v Anglii vedle Händela a nakonec i v Drážďanech a ve Vídni, kde učil kompozici i Haydna.

   Václava zpívá altový part, který jí jako mezzosopranistce s temnějším hlasem nečiní žádných potíží a musí prakticky odtáhnout celou skladbu odhadem dvacetiminutovou. Jediného si všimnu, to, že je hlas posazen tak nízko, znamená, že není zářivých míst, avšak Václava naplní antifonu velikým citem a už se těším na dvojhlas obou dam v Pergolesim.

   Ještě před ním je na programu píseň Ave Maria pro soprán a smyčce polského skladatele Michala Lorence (1955), která byla použita ve filmu Prowokator. Už jsem si ji ochutnal doma na Youtube a musím Lucii složit poklonu za krásný zpěv ve skladbě romantické vůně a chuti. Zase pukrle a copánku házení.

   A už tu je skladba večera, k níž přichází dívčí část pěveckého sboru KOS Pedagogické školy Litomyšl. Skladba není tak dlouhá, abyste si ji nemohli pustit sami místo zírání na bednu. Tady je krásná verze s Vivikou Genaux, která tu loni zanechala mnoho mokrých očí následkem koncertu s Velkým C: https://www.youtube.com/watch?v=1SfZJQ7cXV4. Ale naše děvčata nikterak nezaostala a bylo znát, že je pro ně toto Stabat mater odměnou nad jiné, stejně jako jsem to cítil loni při jejich expozé v Mozartově Requiem.

   Před závěrem nastává zajímavý scénický obraz. Přinesou se červené zapálené svíčky a děvčata ze sboru je postupně rozeberou a umístí na konstrukci, jež vytvoří svítící kříž. Sama mají maličké ledky a celé je to působivé a náladové. Po doznění závěrečného Amen je celý kostel nadšen a já pak druhý den posílám Lucii na facebook: „Byl jsem tam a nadšen a napíšu to jako obvykle a pošlu. Má hluboká poklona Lucii a Václavě.“ A dostávám milou odpověď: „Jeee a že jste se nestavil po koncertě... Už se moc těším na Vaše "kritická" slova.“

   Milá Lucie, aniž bych se pouštěl do podrobností, bylo mi s koncem koncertu uposlechnouti jistého volání, jež je silnější než volání divočiny. Až v kavárně v parku jsem dospěl do stavu plných lidských práv. Ale spalo se mi v kempu i přes zimu dobře, jen mi chvíli trvalo, než jsem se dostal k naostření svého pera. 

   A na úplný závěr. Onoho 24. června oslavila 46. narozeniny jedna z nejusměvavějších dam v oboru klasického zpěvu, Norka Sissel Kyrkjebo, již chovám ve veliké oblibě pro její průzračný hlas a milou tvář. Jen Markéta Janoušková může s jejím vřelým pohledem soutěžit. I když je to trochu mimo, připomeňme si ji tímto Bachem, abychom zůstali v oboru a době. https://www.youtube.com/watch?v=0U0Ne-Yvv7o&index=10&list=PLD906DE781E833124. Jo a ten kostel je v městečku Roros, které je na seznamu památek UNESCO jako vzor zachovalého hornického sídla ze 17. století: Podívejte, kam jsme se dostali, a podívejte taky zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%B8ros .