Nikdy v životě jsem neměl tak nepříjemný pocit z politiků, jako když se Klaus a Zeman snažili národu sdělit, že za Havla se na Hradě kradly lžičky a bůhvíco ještě, zatímco teď vzorný pionýr střídá vzorného skauta. Pokud by chtěl Shakespeare ukázat, co to je lidská ubohost, lépe by to nevymyslel.
Mám bohužel obavy, že právě takové nízké jednání se díky některým politickým představitelům stalo vzorem a vrací nás kamsi do nudy, hlouposti a nevychovanosti reálného socialismu. Proč se nemůžeme někdy dočkat kultivovaného vystoupení, úcty k druhému, velkorysosti a slušnosti. Matky obou pánů je jistě takhle nevychovaly. Jim oběma díky jejich inteligenci a intelektuální převaze chování řeznického psa celý život vycházelo. Nikdy jim nikdo nedal pořádně přes hubu a nikdy na své chování tvrdě nedoplatili. Ani za dvacet let u nás nevyrostli žurnalisté, kteří jsou schopni v debatě s nimi obstát, ani je neumějí donutit k otevřené výpovědi. I kdybych připustil, že po Havlovi zůstal na Hradě jakýkoli nepořádek, nikdy nepochopím, proč se to ausgerechnet teď musí vytahovat. Přiznávám, že mi jejich vystoupení, jež už neokecají, neb je věrně zaznamenáno, způsobilo nespavost. Něco tak hrozného jsem léta nezažil. Ještě v noci jsem si řekl, že si to v zájmu svého duševního zdraví s nimi definitivně vyřídím a tím s nimi skončím. Václava Klause jsem měl možnost poznat v letech 1992-1996 jako poslanec a v letech 1991-1994 jako předseda kontrolní a revizní komise ODS s právem účasti na výkonných radách. Vedl jsem s ním spory a debaty o nejrůznějších věcech politických i soukromých. Mohu tedy prokázat jistou znalost této nesporně významné osobnosti našich novodobých dějin. Manažersky, odborně i lidsky selhal ve věci amnestie a nikdo dodnes nebyl schopen jej donutit, aby reagoval na zcela racionální a konkrétní výtky. Ta strašlivá hradní nízkost, jíž se spolu se Zemanem dopustili, pro mě znamená jedno z nejhorších současných zklamání. Už nikdy se ho ani slovem nezastanu a zůstane ve mně pocit, že jsme měli za prezidenta ubožáka. Někdy jsem jej i oceňoval za kritický postoj, což je vždy solí svobody. Teď jsem si však po letech připomněl jeho častou politickou i osobní zbabělost, soustavné pomlouvání i nejbližších spolupracovníků, křivé jednání vůči nim, neustálé slovní fauly a neschopnost připustit byť jen malou chybu. Brzy jsem pochopil, že jediný způsob, jak s ním vyjít, je hrdě se mu postavit, nepoklonkovat a hájit si názor. Někdy poté, co byl neobyčejně hnusný, jsem měl dojem, že by bylo dobré mu strčit pěst pod nos a říct, ještě jednou Václave takový faul a ten rypák ti rozbiju. Mnozí, jmenovat nebudu, se mnou souhlasili. Nikdy bych však nespekuloval o jeho postranních úmyslech a motivacích, neboť to je tenký led, ale kdo se chová, jako Klaus, nesmí se divit, že se mu přičte i to, co na svědomí nemá. Tolik k prvnímu pánu na holení. Teď se posaďte do křesla vy, pane Zemane. Vás znám daleko méně, osobně jsme prohodili jen dvě věty, v Poslanecké sněmovně jsme se minuli, já skončil a vy jste nastoupil. Mohu tedy hodnotit jen vaše veřejné projevy a za ta léta jsem si udělal velmi nelichotivý názor, jímž bych debatu o vás nijak neobohatil. Mně osobně připadáte napuštěný takovou dávkou zloby a nenávisti, že jste mi politicky i lidsky na míle vzdálen. Nikdy bych vás nevolil. Vaše spoluúčast na té hradní hanbě bohužel ukazuje, co jste zač a co si budeme muset nechat nejméně příštích 5 let líbit. Já mám svůj, musím říci krásný život se všemi problémy i zdravotními omezeními a s lidmi mému srdci i oku milými, knížkami, Prahou, hudbou a vůbec uměním, které mám rád. Jeho zbytek si ani jedním z těchto chudáků a konečně ani žádným jiným kazit nedám. Už je mi fakt líp a dnes se vyspím do růžova. Venku je chladno, svítí slunce, já půjdu trochu ven, večer si udělám dobrou pomazánku, otevřu láhev bordeaux (to se dle opery používá jako nápoj lásky) skouknu na Mezzu koncert Eliny Garanči s Berlínskými filharmoniky, potom Händelova Rinalda s mým oblíbeným Collegiem 1704 a v neděli do Národního na Nosorožce. Takže pánové, co byste mi chtěli ještě povídat, já jsem s vámi hotov jednou provždy a pro mě jste mrtvi.
