Předkládám druhý díl z této skupiny, dva z nich pocházejí od nově objeveného pořadatele www.pontesmusici.cz, který stojí za pozornost vším, co odtud pochází.
Začínám tento díl, přestože byl až druhý, koncertem Kinsky tria 24. října v dobříšském zámku. Ten kousek od Prahy, avšak kvůli krásné a milé houslistce paní Lucii Sedlákové bych jel i dál.
Program dnes reprezentativní. Beethovenovo Trio c moll, op.1, č. 3, ikdyž podle opusového čísla skladba velmi raná, přesto bohatá hudební pestrostí a s nástroji vyváženými, po něm Lucie vysvětlí, co a proč se bude dál hrát. Poté pokračujeme Mendelssohnovým Triem č. 2 c moll, op. 66, kde poznamenávám, že to do nás skladatel doslova pere zvláště v rychlých závěrečných větách. Zajímavostí je na závěr uvedení poslední věty Allegro z více než hodinového Tria c moll Rimského-Korsakova. Moc pěkně sestavený a zahraný program s přídavkem dvořákovským, čili Dumkou. Na rozdíl od Lípy musiky zde na Lucii výtečně z první řady vidím.
Nyní tedy nově objevený hudební salón Café créme Café créme, který patrně obdrží podle toho kolik koncertů bude moci navštívit samostatný podzimní a jarní blok, o minulém koncertu jsem nevěděl, leč stejně bylo naplánováno vnoučkovo narozeninové setkání. Jsme tu dnes s Vaškem.
21. listopadu u Vavřince v Hellichově hraje sestava hvězdná sestava Jana Semerádová flétna klasicistní, Dagmar Valentová s houslemi a violou a Monika Knoblochová fortepiano. Celý večer věnován možná občas přehlíženému druhému nejstaršímu synovi táty hudby Carlu Philippu Emanuelovi Bachovi, který nakonec po službě u pruského královského dvora nahradil zesnulého Telemanna v Hamburku, kde řídil hudební provoz pěti kostelů, vyučoval hudbě a organizoval místní hudební život dobyv přitom veliké vážnosti. Škatulkáři na něj lepí známku jakési uměřenosti a líbivosti, konečně leccos podobného lepili i na předchůdce. Nám dnes budou hrát tak pestrý přehled, že můžeme sami posoudit.
Triová sonáta G dur, Wq 144 má hned v úvod líbezné Adagio a nikterak nezarmoutí ani dál v Allegru a Prestu. Nyní si klavír odpočine a hraje se Duet pro flétnu a housle, H 598, který mám za velmi srozumitelný a ježto se pěkně daří, Dagmar se šťastně usmívá. Jana ovšem jako vždy s flétnou sošně vládne všemu. Velmi dramaticky vyzní sice třemi hraný, leč Kvartet původně pro violu, flétnu, violoncello a klavír a moll, Wq 93, který podmanivě zní úvodními pomalými větami. Samozřejmě nepoznám, co mělo původné hrát cello, ale myslím, že použit k zastoupení klavír.
Přestávka a já si v baru s radostí a chutí povídám s milou paní, jež svou hlavičku ladí do červena a nakonec dostanu adresu a budu posílat své hudební eseje.
Nyní právě taková skladba, pro jejíž krásu a půvab chápu, proč jej tak chválili. Sonáta G dur pro flétnu a basso continuo, H550, je takovými perličkami sbíranými na dně s líbeznými odlesky a virtuózní flétně dává autor plně vyniknout. Následuje první věta Sonáty pro sólovou flétnu, Wq 132, jež mi připadá nadčasová, až mozartovská. Abychom si plně uvědomili, kdo že tu dnes hraje, dočkáme se jiskřivého začátku Kvartetu původně pro flétnu, housle, violoncello a klavír D dur, Wq 94 a dojdeme k přemýšlivé druhé pomalé větě, abychom na závěr strženi téměř do víru zpěvu a tance (to je hamburská Lúčnica, přátelé).
Skvělá a příjemná zkušenost, tohle místo a pořadatele nutno pamatovat a sledovat. Možno si zde dát i sklenku vnést do sálu.
10. prosince je na programu sonda do komorní tvorby, opery i oratoria Němce z Halle rodem a Angličana bytem i hrobem a jistě i daněmi Georga Friedricha Händela. Dnes sestava kvintetní Roman Patočka housle, Adéla Štajnochrová (svou přítomností na druhých houslích v onom slavném večeru 6.12. s ročními dobami Vivaldiho a Piazzoly přispěla k tomu, že se sešly nejkrásnější české houslistky), viola Radim Sedmidubský, violoncello Libor Mašek a cembalo Monika Knoblochová. Ku zpěvu přibráno blonďaté děvče jménem Markéta Klaudová Böhmová (sopranistka podobně jako Pavla Radostová při objetí zaujímající spolehlivě náruč).
Zahájit vhodno předehrou k opeře (zde Alcina) a pokračovat mezihrami Musette a Menuet. Nato dívčina osvědčí energický a důrazný zpěv v árii z téže opery Tornami a vagheggiar. Voioloncello si zahraje s houslemi v Chaconne G dur. Nato opět zpěv až slavnostní nálady s drobnou koloraturou árie Ritorna, oh caro e dolce mio tesoro. První část programu uzavře Koncert F dur pro varhany nebo cembalo, op.4, č. 4. Hrají smyčce a cembalo se tváří hravě a pobíhá po klávesách.
Po přestávce otevřeme předehrou k opeře Giulio Cesare. V té opeře ještě déle zůstaneme, nejdříve Kleopatra zazpívá Da tempeste il legno, což je asi strachuplná reakce na bouři, jež rozehnala loďstvo Caesarovo. Zde též koloratury, ale řekl bych zdařilejší. Po operní árii vložena sonáta pro housle a basso continuo, op. 1, č. 13, kde si u Patočkovy hry poznamenavám, že je to skladba radostná a že ji musím doporučit Markétě Janouškové. Nato nasadí naše Markéta skromný obličejík a s citem zazpívá recitativ E pur cosi un giorno. Nyní zařazena nástrojově pestrá a poněkud divočejší Suita B dur, HWV 353. Vše stylově uzavře zpěv Rejoice greatly z nejslavnějšího oratoria Mesiáš.
Přídavkem je několik koled vedených Markétou za skromného připojení obecenstva. K nim vzadu stojící k mému překvapení i radosti sopranistka Collegia vocale 1704 Pavla Radostová převezme od Markéty zvonečky. Podaří se mi tuto velikou zlatovlásku ještě zastihnout u východu a dát pár slov.
